hlavní strana

Pozemní cestou do Indie 1998

Projel Jan Šimůnek

TURECKO

ISTANBUL – branou pohádkového Orientu se dostaneme do pokladnice byzantského a osmanského stavitelství (Aya Sofia, Modrá mešita, palác Topkapi).

ARARAT – Průjezd kolem nejvyšší hory Turecka, hory opředené bájemi a pověstmi o místech, kde údajně přistál Noe po ukončení potopy světa.

TEHERÁN – BORDŽ-E ÁZÁDÍ – Památník postavený v r.1971 na paměť výročí 2500 let trvání perského impéria.

ESFAHÁN – Bývalé hlavní město za vlády šáha Abbáse I (1587–1629) a dalších panovníků Safíjovského Íránu.

MEIDÚN-E EMÁM – náměstí známé pod názvem „Půlka světa“, založené r. 1612.

MASDŽED-E EMÁM – mešita šáha Abbáse z r. 1638, hlavní mešita Safíjovské dynastie.

MASDŽED-E ŠEJCH LOF TOLLÁM – mešita ve východní části náměstí, postavená pro motlitby příslušníků šáhovy rodiny. Její kopule je pokládána za nejdokonalejší v celém Iránu.

ČEHEL SOTÚN – pavilónek z doby šáha Abbáse. Jméno značí 40 sloupů, ale ve skutečnosti má stavba 20 sloupů a dalších 20 je možno vidět při odrazu sloupů ve vodě jezírka.

MANAÁR DŽOMBÁN – chvějící se minarety, postavené ve 14. století.

YAZD – Na severu obklopen solnou pouští, na jihu písečnou. Byl a je důležitým centrem Zoroastrismu. Zoroastrovské náboženství vzniklo v 6. st.př.Kr.. Zajímavým způsobem vykládá podstatu světového dění jako boje dvou principů : dobra a zla. Mravní povinností člověka je postavitse na stranu dobré moci . „Biblí “ Pársů (tak se nazývají příslušníci Zarathustrova náboženství) je Avesta.

ÁTEŠKADÉ – „chrám ohně“ Pársů. Posvátný oheň byl údajně zapálen 470 n.l. , ale na toto místo byl přemístěn v r. 1940.

MASDŽED-E DŽAME – mešita ze 14. st. postavená na místě bývalého „chrámu ohně“. Její minarety patří mezi nejvyšší v Iránu.

MACHBARÉ DAVÁZDAH EMÁM – Hrobka 12 imámů z 11. st. je nejstarší stavbou Yazdu. Nápis zmiňuje 12 imámů ší’itů, ale žádný z nich zde nebyl pohřbený.

ZENDÁN-E ESKANDAR – „Alexandrovo vězení“

ÁBAMBÁR-E ŠEŠ BÁDGIRÍ – rezervoár na vodu se šesti „větracími věžemi“ – BADGÍRY

VĚŽE MLČENI – Tyto věže již nejsou používané. Pársové (vyznavači Zarathustrova náboženství) považují oheň, zemi i vodu za posvátné. Mrtvá těla proto nepohřbívají ani nespalují a nechávají je napospas supům, aby svými ostatky neznečistili posvátné živly.

PÁKISTÁN

QUETTA – Hlavní město Balúčistánu, na křižovatce cest do Afgánistánu a Iránu, je směsicí různých národností: Balůčů, Paštnů, Brahujů

MOHENDŽODÁRO – Nejzachovlejší město civilizace poříčí Indu (2 500 – 1 500 př.Kr.), vykopán r. 1921. Město zaujímalo rozlohu 2,5 km 2 a v době rozkvětu jej obývalo asi 30 000 lidí. Pravoúhlé ulice dokazují urbanistické plánování, zachovala se kanalizace, což svědčí o vysokém stupni hygieny. Domy byly z pálených cihel. Protoindickou civilizaci stále provází spousta nezodpovězených otázek. Kdo byli lidé, kteří tam tehdy žili (snad drávidové, dnešní jihoindové)? Jak zanikla tato kultura? Atd… . Protoindické písmo na nalezených pečetidlech dosud nebylo rozluštěno.

SUKKUR – Nejdůležitější město v horním Sindhu. Ze dvou přehrad na Indu, postavených v letech 1923 –1932, je voda rozváděna do okolí kanály, celkové délky 650 km a zavlažuje 2,5 miliónů hektarů půdy.

MINARET MÍR MASUM ŠÁH – Z r. 1614, 84 stop vysoký.

ROHRI – Město na druhém břehu Indu, naproti Sukkuru

RÁVALPINDÍ, ISLÁMABÁD – Bývalé a současné hlavní město, jsou od sebe vzdálená 15 km. Výstavba Islámabádu začala r. 1961.

MEŠITA ŠÁHA FAISALA – Jedna z největších mešit v Ásii vystavená v 80-tých letech našeho století.;Stála více než 50 miliónů dolarů a je darem saúdsko-arabského krále Faisala Pákistánu.

GILGIT – Správní středisko Severních oblastí. Severní oblasti – nejsevernější oblasti Pákistánu, na rozhraní tří horstev: Himaláje, Hindúkuše a Karakoramu. Toto území dříve tvořilo součást Kašmíru, bylo v r. 1947 obsazeno Pákistánem.

NANGA PARBAT

FAIRY MEADOWS (3200 m)

KARAKORAM HIGHWAY – „cesta do nebe“. Silnice z Pákistánu do Číny stavěná v letech 1960 – 1980, 1200 km dlouhá.

LAHORE – Hlavní město Pandžábu, důležité město mezi indickým subkontinentem a centrální Asií.

LAHAURSKÁ PEVNOST – Postavená v r 1566 za vlády mughala Akbara, ale mnohokrát zničená a znovu postavená.

BADŠAHI MOSQUE – „červená mešita“. Naproti pevnosti, dostavěna r. 1676 „císařem“ Aurangzébem. Mešita pro 60 000 lidí.

Mauzoleum MUHAMMADA IQBÁLA – Duchovní otec Pákistánu, filosof, básník. Jako první formuloval požadavek Pákistánu, jako nezávislého muslimského státu.

SUNEHRI MOSQUE – „Zlatá mešita“ z r. 1753

WAZÍR CHÁNOVA MEŠITA – Z r. 1634, mešita u Dillíské brány, malovaná rostlinnými motivy, významné sídlo kaligrafů.

MÍNÁR-E PÁKISTÁN – Moderní věž z r. 1960 v Ikbálově parku, připomínající 23.3.1940, kdy byla vyhlášena tzv. Pákistánská rezoluce, požadující rozdělení Pákistánu.

DŽAHÁNGÍROVO MAUZOLEUM v ŠÁHDÁŘE – Hrobka 4. mughálského vládce, zemřel r.1637. Hrobka byla vystavěna na rozkaz jeho manželky Núr Džahán („světlo světa“) a ozdobena technikou „pietra dura“ t.j. vkládáním drahokamů do mramoru.

INDIE

AMRITSAR – „jezero nektaru“ , byl založen 1577 Guru Rám Dásem ( 4.sikhský guru ), hlavní centrum sikhského náboženství.

SIKHISMUS – Náboženství založené v 15 st. guru Nánakem, který se snažil o syntézu hinduismu s islámem. Sikhové vyznávají jediného Boha, který nelze zpodobnit, který je vševědoucí, nestvořený a věčný. Uctívají 10 gurů, posledním guruem a „hlavou sikhské obce“ je posvátná kniha ÁDI GRANTH. Pět vnějších znaků sikha : turban, dlouhé vlasy a vousy, hřeben, krátké kalhoty, náramek.

ZLATÝ CHRÁM – HARIMANDIR – Nejposvátnější místo sikhů, v němž je ulžen Ádi Granth.

AKÁL TACHT – Gurdudvára (sikh. chrám), v němž sídlí vedoucí obce.

DŽALIJANVÁLÁ BÁGH – Památník mrtvým z r. 1919, při britském zásahu do neozbrojeného shromáždění muslimů, sikhů a hinduistů.

DHARMSALA – Horské středisko ve státu Himáčalpradéš, azylové centrum dalajlámy.

DAŠAHRÁ – Náboženský hinduistický festival na počest bohyně Durgy a prince Rámy, jenž je vtělením boha Višnua. Trvá 10 dní ( září či říjen ). Svátek oslavuje vítězství bohyně Durgy nad démonem v býčí podobě a také Rámovo vítězství nad démonem Ráwanou, vládcem ostrova Lanky.

UDAJPUR – „Indické Benátky“ . Druhé největší město Radžasthánu, založené r. 1568 maharánou Udai Singhem.

MĚSTSKÝ PALÁC – Nejrozsáhlejší palácový komplex v Radžasthánu, vystavěný stavitelem města.

DŽAGNIVÁS ostrov – Celou plochu ostrova zabírá palác z r. 1754, dnes přeměněný na luxusní hotel.

DŽAGMADIR ostrov – Další palác, byl zde vězněný budoucí mughalský vládce Šáh Džahán (stavitel Tádž Mahalu), který se vzbouřil proti svému otci Džahángúrovi.

DŽADIŠ TEMPLE – Chrám z r. 1651 zasvěcený Višnuovi, v podobě vládce vesmíru.

SAHELIJON KI BARI – „Zahrady služebníků cti“.

MONSUNOVÝ PALÁC – Přechodné sídlo maharádžů.

ŠIPAGRAM – Skanzen založený 1989 Radžívem Gándhím. Jsou zde postaveny domky ze 4 indických států: Góry, Radžasthánu, Maharáštry a Gudžarátu.

MT. ABU – Horské středisko v pohoří Aráválí, 1720 m.n.m..

DILWARA – Komplex džinistických chrámů, které jsou nejhezčími klenoty džínistické architektury v Indii. Byly vystavěné v 11. – 13. století.

ADHAR DEVI TEMPLE – Chrám bohyně Durgy přístupný po 200 schodech. Durga, obávaná bohyně jezdící na tygru, zabíjející démony.

AHMEDÁBÁD – Velké tržní centrum v Gudžarátu.

SABARMATÍ ÁŠRAM – Ášram na břehu řeky Sabarmatí, v němž pobýval Mahatma Gandhí v době boje za nezávislost Indie.

DŽÁMI MASDŽID – Největší mešita města postavená r. 1424 Ahmedšahem, zakladatelem města.

SIDI SAIJAD MOSQUE – Mešita z r. 1414 s nádhernými okny, vytesanými z mramoru.

AURANGÁBÁD

BÍBÍ-KÁ-MAKBARA – „chudý příbuzný Tádž mahalu“, hrobka z r.1679 postavená pro RABIU AD-DURÁNÍ, manželku Aurangzéba, posledního z mughalských vládců.

PANČHAKI – Vodní mlýn ze 17. století, vedle hrobka súfího, islámského učitele mughala Aurangzeba.

RAUZA – Hrobka Aurangzéba (+1707). Na její stavbu si prý vydělal vlastní prací, opisováním koránu a vyšíváním čapek.

AURANGÁBÁDSKÉ JESKYNĚ – Buddhistické jeskyně vytesané v 6.-7.století.

ADŽANTA – Významné buddhistické poutní místo. Ve 2. st. př. Kr. až 7. st. po Kr. zde byly do skal vytesány jeskyně dvojího typu : vitráry (kláštery) a čaitji (svatyně). Vitrary sloužily jako ubytovny mnichů a poutníků. Malby dochované na stěnách a stropech patří k nejstarším příkladům staroindického malířství. Jedná se o nepravé fresky, tzn., že barva byla nanášena až na vysušený, vyhlazený povrch a ne na vlhký štuk. Téma představovaly příběhy z džátak (vyprávění z minulých životů Buddhy).

ELLORA – Jeskyně tesané od 7. do 13. století. Na rozdíl od Adžanty nejsou všechny buddhistické, ale ze 34 jeskyní je 17 hinduistických, 12 buddhistických a 5 džinistických.

KAILÁSANÁTHÚV CHRÁM – Tvar chrámu představuje horu Kalás, sídlo boha Šivy. Chrám je zasvěcen Šivovi, jednomu ze tří hlaních bohů hinduistického pantheonu. Chrám je 81 m vysoký a 47 m široký.

BOMBAJ – Hlavní město státu Maharáštra, nejrychleji se rozvíjející město Indie. Rozvoj Bombje nastal za vlády Britů, kdy r. 1661 za krále Karla II. bylo 7 ostrůvků součástí věna portugalské princezny Kateřiny z Braganzy. Východoindická společnost zde vybudovala významný obchodní přístav.

BRÁNA INDIE – V dobá, kdy do Indie přijížděla většina návštěvníků lodí, byla tato brána tím prním, co s Indie viděli. Byla postavena r. 1911 na počest anglického krále Jiřího V. a jeho návštěvy Indie.

MUZEUM PRINCE WALESKÉHO – Muzeum postavené za doby krále Jiřího V., když byl ještě princem waleským.

„VISUTÉ“ ZAHRADY – Projektovány r. 1881 na vršku kopce Malabár, postaveny na rezervoárech pitné vody pro Bombaj.

VĚŽE MLČENI – Pársové (vyznavači Zarathustrova náboženství ) považují oheň, zemi i vodu za posvátné. Mrtvá těla proto nepohřbívají ani nespalují a nechávají je napospas supům, aby svými ostatky neznečistili posvátné živly.

CHRÁM MAHÁLAKŠMÍ – Chrám zasvěcený bohyni Lakšmí, bohyni štěstí a bohatství.

HROBKA HADŽI ALÍHO – Hrobka muslimského „světce“, který zde utonul.