Závody očima veterána

Na předcházející víkend jsem se moc těšil. V sobotu, nedaleko od bydliště bude zbrusu nový závod v Dolní Dobrouči a v neděli pohárová lahůdka na Pálavě. Na takový náročný dvojzávod je dobré si odpočinout, říkal jsem si, a tak jsme s klukama v týdnu běhali kopcovité okruhy, ve čtvrtek ještě zařadili 15km běh s výběhem sjezdovky a v pátek pro jistotu pár úseků na pilinovce. Skvělý odpočinek.

V sobotu ráno, belhaje se z ložnice, jsem si jako obvykle nadával. Ty starej vole, zase tě bolí nohy, před sebou máš dva závody, vždyť jsi chtěl odpočívat! Ale už rychle na sraz, prý chodím pozdě. Protože mám řídit mikrobus, vyrážím z domu o něco dříve. V Dobrouči jsme za chvilku, pořadatel na náměstí nás naviguje do sportovního areálu s fotbalovým hřištěm. Zde už je vše připraveno, čeká se jenom na naši startovací bránu. Tratě pro děti a mládež jsou vedeny přímo na fotbalovém hřišti a v bezprostředním okolí. Dobrý nápad, je to přehledné a já můžu sledovat zápolení dětí přímo od kafe, které si dávám, abych se trochu nabudil do závodu. Jdeme si oběhnou okruh, který pak poběžíme dvakrát a nestačíme se divit. Není to už kvalifikace na ME v běhu do vrchu? Ale ta je snad až zítra v Perné. Ne, je to jen správný kross po lučních a lesních cestách, prostě Běh Dobroučským krajem. Nejsme přece v Polabí.

Nakonec to nebylo tak těžké, při běhu nás osvěžila dešťová přeháňka a Martin dokonce v jednom seběhu stihl zkoumat tvrdost lesní cesty a složení půdy. Honzovi se trať líbila natolik, že si druhý okruh vyklusával a kochal se nádhernými výhledy do kraje. Po závodě se pořadatelům při tvorbě výsledků trochu zavařily compy a tak jsme si mohli pochutnávat na dobrotách z místního bufetu a stánku firmy Nový věk. No škoda, že jsem řídil, musel jsem si dát výjimečně kofolu. Při diskuzích po závodě jsem slyšel od závodníků samou chválu. Na první ročník to byl skutečně vydařený závod. To můžu potvrdit ze svých zkušeností. Jako veterán (dle Michala rakváč), který běhá už 40 let, jsem už pár závodů zažil....

V neděli ráno byla bolest ve svalech umocněna sobotním závodem - nic co by mě po ránu mohlo překvapit. Krátce po sedmé (zase prý ten Aleš přijel pozdě) jsme už uháněli směr Pálavské vrchy, zatímco druhé auto s pilotkou Evou čekalo na nádraží na Lucku, aby nás pak stíhací jízdou dojeli před Brnem. Eva jela zřejmě tak rychle, že se ji vypařila z nádrže nafta a zatímco my tankovali na benzínce do žaludku, ona do nádrže.

Perná, Pavlovské vrchy, vinice, co k tomu říct, prostě božský kraj a dobrosrdeční lidé. Start a cíl závodu se přesunul na horní hřiště. Franta Kolínek vybavil svůj pořadatelský tým slušivými tričky a tak bylo snadné rozlišit, kdo je pořadatel a kdo ne. Trať byla standardní, 4 okruhy s oblíbenými schody na Tabulovku. Ty dokážou závodníky pěkně vyždímat a prověřit, co v nich opravdu je. Pokud se do toho přidá ještě prudká přeháňka, obtížnost se zvyšuje a zejména při sbíhání z Klentnického hřiště je o zábavu postaráno. Bláto začíná být Pálavská specialita. Kluci se při nominačním závodě snažili, kdo obul prozíravě tretry s hřeby, neprohloupil. Našemu Honzovi se narozdíl od soboty trať tentokrát nelíbila a do dalších kol už se mu nechtělo. Na opačném konci závodního pole to bylo jinak. Velmi vyrovnaná špička. Vítězství letošního mistra ČR v běhu do vrchu Jana Havlíčka se tak trochu očekávalo ale další borci mu šlapali po celý závod na paty. Závod byl napínavý až do konce. V kategorii juniorů (dvě kola) velmi dobře zaběhl zejména Radek Groh.

Ženy a také my veteráni jsme absolvovali dvě kola ještě za sucha. Vyrazil jsem od startu jako blesk, ale ještě podstatně rychlejším bleskem byla Iva Milesová. Předbíhám ji hned na cestě a začínám ukusovat první stoupání. Pod schody mně již tuhnou nohy unavené z minulého týdne i soboty, za mnou smečka soupeřů a žen bojujících o nominaci. Před sebe se raději nedívám, abych neviděl tu hrůzu strmých schodů. Nakonec to nebylo tak hrozné, dvě kola jsou rychle za mnou a já už si jen užívám doběh do cíle. Hlavně že jsem doběhl před ženami. Pavla Matyášová má letos dobrou formu, mohlo se klidně stát, že mě porazí. Zatím jsem si na porážky od žen ještě příliš nezvykl. Budu ale muset. Hold nemůže být člověk stále mladý...

Relativně nejjednodušší to měly juniorky, běžely také za sucha a pouze jedno kolo. Děvčat bylo poskrovnu, ale o nominaci svedly lítý boj. Neodpustím si pochválit naší Adélu, která mě svým výkonem příjemně šokovala a nominace ji utekla doslova o pár kroků. Určitě dobrá motivace do dalšího tréninku.

V sále kulturního domu v Perné proběhlo závěrečné vyhlášení vítězů. Ti nejlepší si odvezli dárkové balíčky a pořadatelé pak vylosovali v tombole spoustu lahví vína. Byli jsme v kraji vína a tak to má být. Já už jsem doma dvě lahvinky vyzunknul a byly móóóc dobrý..........

Aleš Stránský

Článek byl publikován 11.06.2008, 10:27:46