Letošní Kozlov viděný z auta

Zatím jsem sledoval průběh pohárového Běhu na Kozlovský kopec vždycky ze zadních pozic, odpovídajících mé současné výkonnosti. Letos jsem přijel do Třebové s cílem, pozorovat běžce z doprovodného vozu. A díky pochopení organizátorů se mi to podařilo.

Délkou 5200 m a stoupáním 230 m je Běh na Kozlov co do náročnosti v žebříčku pohárových závodů na úplně posledním místě. Možná někdo namítne, že ani nemá mezi všemi těmi supráky a áčky co pohledávat. A přece…

Právě pro své parametry je tento běh oblíbený i mezi těmi, kdo si na větší kopce netroufnou. Stejně tak i pro nejmladší nebo začínající vrchaře. Z těchto důvodu počet startujících málokdy klesne pod 120 osob. Letošních 138 závodníků je dokonce druhým nejvyšším počtem v dosavadních 17 ročnících. O argument víc, aby Kozlov zůstal v Poháru.

Ovšem nejen kvantita, ale také kvalita se schází v červenci v České Třebové. Traťové rekordy drží vynikající vrchaři Táňa Metelková a Robert Krupička. Ti sice letos na startu chyběli, ovšem třeba Petr Pechek nebo Mirek Vítek nikoliv. Tito dva patřili mezi favority do chvíle, než se objevil kroměřížský Tomáš Blaha. Ten je sice spíše půlmaratonec a silničář, ale jeho medaile z dráhového mistrovství republiky hovoří za vše.

Pak startér vystřelil a my ujížděli před lidskou vlnou, který se valila Habrmanovou ulicí. Za železničním podjezdem u parku Javorka je ošemetné místo, kde by se mohli běžci střetnout s nepozornými řidiči, tak jsme tam zamířili. Naštěstí byl letos provoz minimální a závodníci opustili Českou Třebovou bez úhony. Milan Čechal nastartoval, já si sedl vedle něj a začali jsme proud běžců znovu předjíždět. Nedalo mi, abych občas nepovzbudil z okénka své četné známé.

Člověk by nevěřil, jak rychle se dá běžet a že i auto má co dělat, aby bylo v cíli včas. Čelo jsme dohnali až na třetím kilometru a tam už bylo rozhodnuto. Tomáš Blaha pravidelně zvyšoval svůj náskok před druhým Petrem Pechkem a třetím Mirkem Vítkem. Nebylo se čemu divit, Petr měl v nohách sobotní těžký běh z Mladkova na Suchý vrch.

Pohled ze silnice doleva na vrchol hřebene byl ovšem překvapivý, ať nenapíšu módní slovo šokující. Les před chatou Maxe Švabinského zmizel, vykáceli jej nějací ziskuchtivci a chata trčí na vršku jako smutný vykřičník. Aspoň, že byla otevřená a člověk mohl spláchnout nepříjemné překvapení půllitrem piva.

Rozhodčí v cíli byli připraveni, neběhající členky Iscarexu porcovaly melouny. Vzápětí se na silničce objevila dlouhá postava Tomáše Blahy. Zlepší Krupičkův rekord, zvláště když vedro, tento častý průvodce běžců na Kozlov, se letos nedostavilo a borce naopak v cílové rovince podporoval dost silný vítr? Ani náhodou, sice mne to před startem taky napadlo, ale mezičasy tomu od začátku nenapovídaly, Robert je prostě o dost lepší, hodnotil své možnosti vítěz. I tak jeho čas 18:03 patří k lepším vítězným časům na této trati. Četné gratulace si zasloužila ženská vítězka Míša Mertová. Ta letos běhá ve vynikající formě a obdivuhodná je její všestrannost, umí dobře zaběhnout maraton i kopce.

Než jsme se nadáli, byly melouny pojezeny, ionťák skoro vypit a prostranství před chatou na Kozlově se začalo vyprazdňovat, jak se skupinky běžců i jednotlivci - většinou v poklusu - vydávali na zpáteční cestu.

Podobně pohodově jako závod proběhlo i vyhlašování s tombolou. Nejkratší pohárový závod skončil opět velmi úspěšně a možná už za rok padne nějaký ten rekord - časový nebo účastnický.

Ivo Domanský

Článek byl publikován 23.07.2008, 09:41:08