Firma ISCAREX s.r.o.ISCAREX pohárTermínovka 2024KraličákCestování s Honzou
Hlavní strana
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARPardubický krajČeský běhBackground

Na Zvičinu cesta dlouhá...

Zvičina nezklamala teplým květnovým počasím a i letos dala všem účastníkům pořádně zabrat. Trať v první polovině závodu má s během do vrchu jen málo společného, ale o to je zrádnější a vyžaduje dobré rozložení sil. Rychlé rovinaté úseky na začátku svádějí k vysokému tempu a závod se snadno přepálí. Nedá se říci, že by se na start mistrovského závodu veteránů postavilo to nejlepší, co by mohlo. Když to srovnám s Pečkami, kterých jsem se letos také zúčastnil, byla na Zvičině konkurence slabší. To je dáno i dostupností a polohou místa závodu. Někde se pozapomněli nejmladší veteráni a také žen nebylo mnoho - startovalo jich celkem 29 včetně 3 odvážných juniorek. Pro juniorky je tento závod příliš dlouhý a je potřeba chválit pořadatele, kteří svůj závod juniorkám úměrně zkrátí, i když jim to přináší starosti navíc.

Pobavil mne docela start. Nevím, proč se startuje na mostě a přebíhají se koleje, když by se mohlo startovat až za nimi. Asi k tomu mají pořadatelé nějaký důvod. Takto dvě skupiny běžců odděleny spuštěnými závorami a pod dohledem závorářky v uniformě čekaly na speciální vůz určený k postřiku železničního svršku. A on nejel a nejel. O dobrou náladu na startu tím bylo postaráno...

Do závodu jsem šel po dvoutýdenních problémech s kolenem opatrně, s taktikou držet se Martina pokud to půjde a ušetřit síly i na závěrečný kopec, kterého jsem se trochu bál. Taktika vyšla skvěle, Martina jsem se držel jako klíště, jeho strojové tempo mi vyhovovalo a postupné odpadání soupeřů psychicky pomáhalo. Za občerstvovačkou mi Martin odskočil asi na 20 m a už jsem počítal s tím, že budu dále bojovat sám. Bohužel jsem špatně polknul vodu, lapal po dechu a musel jsem zpomalit. Přesto jsem si všimnul, že začínáme dobíhat Standu Kynčla, mého soupeře v kategorii. To mě znovu nabudilo, dokázal jsem zrychlit a znovu docvaknul Martina. Již společně jsme předběhli Standu, který očividně nebyl ve své obvyklé formě. Zvičina již byla na dohled a já za Martinem visel až do posledního stoupání. Pro náznaky křečí ve svalech jsem ale závěrečný boj do cíle raději vypustil. Martin si mohl vychutnat vítězství mezi čtyřicátníky a já sic poražen jsem vlastně také zvítězil o kategorii výše.

Naše ladies se nechtěly nechat námi zahanbit a Eva s Mílou si rovněž odvezly ze Zvičiny dvě skleněné placky za vítězství v kategoriích. Přiznejme však, měly to podstatně jednodušší než my s Martinem, konkurence jim prostě nepřijela. I ostatní členové naší výpravy se snažili a zaslouží uznání za své výkony, byť na medaile nedosáhli. Snad jenom Jendu nemohu chválit za předvedený výkon. Naběháno sice má, ale musí si to trochu lépe srovnat v hlavě a občas si v přípravě na závody říci: méně někdy znamená více. Pak teprve bude schopen prodat to, co natrénoval.

Aleš Stránský


Výsledky a fotogalerie závodu

Článek byl publikován 15.05.2009, 08:33:24