Bahenní lázně v Baldovci

Už den před závodem jsme sledovali na on-line webové kameře situaci v kempu Baldovec a sněhová vrstva mezi chatkami nás znepokojovala. Ráno po cestě na Brno za Svitavami nebylo po sněhu ani památky a tak jsme si říkali, že to nebude tak hrozné. Jen co jsme ale odbočili z hlavní silnice a začali stoupat do kopců Moravského krasu, rázem jsme se ocitli v bílé krajině s vypluhovanými silnicemi, zasněženými loukami a stromy. Že nás nečeká nic pěkného, to už jsme tušili. Skutečnost byla mnohem horší, než jsme si vůbec dokázali představit.

Šampionát v krosu se z hlediska počasí bohužel trefil do toho nejhoršího jarního víkendu. A i zvolené místo nahrávalo možnosti bahnité trati, protože úzké údolí s protékající říčkou musí být na jaře zákonitě podmáčené. Pokud se k tomu přidají ještě zurčící potůčky z tajícího sněhu, které stékají z okolních strání na louku, na které je postavená trať, problém je na světě. Myslím si, že svůj podíl za to bezedné bahno v Baldovci měl nejen déšť a sníh z předcházejících dní, ale i nevhodně vybraný prostor závodu.

Při pohledu na fotografie i ten kdo to neviděl na vlastní oči pozná, že závod neměl s během mnoho společného. Běžci se na trati doslova potáceli, jak jim nohy zajížděly do hlubokého bahna, trápili se, někteří nadávali, ale naštěstí bojovali. Co jim také zbývalo. Šlo o republikové tituly. Rychlost běhu odpovídala spíše nedělnímu výklusu, jen ti nejlepší dokázali stlačit průměr v závodě těsně pod 4 minuty na kilometr. Snad jen vítěz mezi muži vytrvalci Milan Kocourek si s bahnem pohrával, užíval si to a soupeře na trati doslova deklasoval. Byl jediným v poli běžců, který se netrápil a skutečně běžel…

A co naše výprava? Sedláci u Chlumce, nebo tak nějak by se to možná dalo nazvat. U Míši jsme očekávali jistou medaili. Bohužel bláto a dva pády na trati všechno zhatily. První pád do bahna přišel hned po startu a tak se Míša celý první malý okruh musela prodírat znovu dopředu. Jen co se jí to podařilo, přišel na začátku velkého okruhu další pád do ještě hlubšího bahna a to už bylo jasné, že Míšina vůle a bojovnost je silně nahlodána. Mít obě ruce až po ramena a polovinu těla obalenou bahnem, vzdalující se soupeřky před očima, to by zlomilo i zkušenější borce. Přesto Míša bojovala dál, ale na lepší než páté místo už nebyly síly. Je to výsledek krásný, i když za očekáváním a Míša si zaslouží za bojovnost velkou pochvalu.

Naše chlapce, Michala a Honzu chválit příliš nemohu. A důvod? Zmeškaný start. Nějak si totiž vsugerovali, že když jsou předchozí starty časově posunuty, tak i ten jejich poslední start bude o něco opožděn. Nebyl. A tak startovní výstřel zastihl oba borce, jak rozjímají v šatně. Dokonce se přeli o to, zda ten výstřel, co slyšeli, by nemohl být startovní. Pak teprve pelášili coby dva provinilci na start. Zřejmě absurdita této situace přiměla pořadatele ke slitování a udělení výjimky. Byli vpuštěni dodatečně na trať ovšem s téměř dvouminutovou ztrátou za hlavním polem. Vybíhat s takovou ztrátou za ostatními, při vrcholném závodě a ještě před televizními kamerami, to byl pro ně jistě dostatečný trest za liknavost před startem. To, že závodník musí být včas na startu a projít prezentací minimálně 15 minut předem si budou chlapci teď už dobře hlídat. Na trati se jim nakonec podařilo i některé běžce předstihnout, a tak si vlastně nevedli zas tak špatně. Jen mohli mít z výkonu mnohem lepší pocit, když už museli tyto bahenní lázně absolvovat. Za předstartovní přístup je tedy na místě kritika, za bojovnost na trati se dá udělit již pochvala.

Tolik mé dojmy. Baldovec připravil všem zkoušku vůle a bojovnosti. A i pro nás diváky to byl opravdu drsný zážitek.

Aleš Stránský

Článek byl publikován 21.03.2011, 07:52:35