Firma ISCAREX s.r.o.ISCAREX Team Česká TřebováTermínovka 2020Cestování s Honzou
Hlavní strana
Doporučujeme
ISCAREX Junior teamISCAREX pohár 2020
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARHOLBAELEVENPardubický krajČeský běhBackground

Sádlo nad zlato a mnohem víc z ME v běhu do vrchu

Získali jame exkluzivní informace a dojmy od účastníků Mistrovství Evropy v běhu do vrchu, které se konalo ve francouzském středisku Gap. Nenechte si ujít rozhovor s nadějnou běžkyní do vrchu Míšou Stránskou, skvělou běžkyní Terezou Korvasovou, úspěšným běžcem nejen do vrchu Ondřejem Fejfarem a hlavně s Mistrem Evropy Dominikem Sádlem! Na závěr si můžete přečíst i hodnocení vedoucího výpravy Jiřího Topinky.

Těžko se píše reportáž ze závodu, kde člověk nebyl. Proto vám dojmy a zážitky sdělí přímo účastníci formou rozhovoru. Výsledky si můžete přečíst zde. Výsledky se daly sledovat také online, takže jsme v sobotu u počítače seděli celé dopoledne. :) Nicméně si myslíme, že závod takového formátu by měl mít online přenos na internetu. Naši závodníci bojovali o 106 a jak se jim dařilo? Družstvo juniorek zůstalo těsně pod bednou na 4. místě. Bodové hodnocení měly sice shodné s Francouzkami, ale lepší umístění poslední bodované závodnice hrálo ve prospěch právě Francie. Individuálně se nejlépe umístila Tereza Korvasová na 6. místě. Carmen Idris Beshirová obsadila 13. příčku, Michaela Stránská byla 18. a Anna Hrubá 35. Závod juniorů všichni sledovali s očekáváním. A Dominik Sádlo nezklamal. Již od začátku udával tempo a turečtí závodníci neměli šanci. Suverénně zvítězil. Ke skvělému 2. místu v družstvech přispěl dobrým výkonem i Jáchym Kovář (11.), Sebastian Vošvrda (12.) a Viktor Šinágl (24.).

Ženský závod suverénně ovládla Rakušanka Andrea Mayr. Nejlepší z českých závodnic byla na 15. místě Pavla Schorná-Matyášová. Dále na 21. místě doběhla Pavla Zahálková, Pavla Fričková na 28. místě a Ivana Sekyrová na 47. místě. V hodnocení družstev to stačilo na 5. místo. V mužích kralovali Italové, především vítěz Bernard Dematteis a jeho dvojče Martin Dematteis , který doběhl na 3. místě. Svoji stále dobrou výkonnost potvrdil Robert Krupička 11. místem. Dobře běžel i Vít Pavlišta na 14. místě. Jan Janů doběhl 22. a Ondřej Fejfar 26. Jako tým získali výborné 4. místo.


Tereza Korvasová:



Myslím, že tě je vidět více na závodech na dráze, co tě láká na bězích do vrchu?
V podstatě celou sezónu běhám dráhové závody, takže běhy do vrchu jsou pro mě vítanou změnou. Mimoto mám také velmi ráda přírodu, především hory, kterých si na Jižní Moravě příliš neužiji…

Vybojovalas skvělé 6. místo. Jsi s ním spokojená nebo jsi pomýšlela výš?
Se šestým místem jsem určitě spokojená, přeci jenom to není tak úplně moje disciplína. Na druhou stranu medaile nebyla až tak daleko.

Co říkáš na těsné 4. místo v družstvech?
Čtvrté místo v družstvech samozřejmě trochu zamrzí. Všechny jsme udělaly maximum, ale pravidla nakonec mluvila v náš neprospěch.

Co se ti v Gapu nejvíce líbilo?
Jednoznačně atmosféra, ta byla opravdu úžasná. Téměř po celé trati byli fanoušci. Francouzská pohostinnost byla taktéž příjemná.

Jaký bude tvůj další vrchol letošní sezony? Chystáš se na světový šampionát v běhu do vrchu?
Chtěla bych se připravit především na druhou část dráhové sezóny, na podzim určitě poběžím nějaký silniční běh… Do Itálie na MS bych jela ráda - uvidíme.


Míša Stránská:



Míšo, bylo to tvoje první Mistrovství Evropy, s jakými cíli jsi odjížděla?
Ano bylo, chtěla jsem se umístit do 6. místa, to se mi bohužel nepodařilo.

Nakonec z toho bylo 18. místo, a i to je v evropské konkurenci dobrý výsledek. Jak se ti líbila trať?
Trať byla hodně náročná. Náročné prudké seběhy plné zatáček. Do kopce úzké cestičky zase znemožňovaly předbíhat soupeře. Mně osobně vůbec nesedla. Byla jsem ráda, že jsme měly jen jedno kolo.

Kde se ti líbilo víc, v italském Arco di Trentu (Světový pohár mládeže v běhu do vrchu) nebo tady v Gapu?
Je těžké říct, co bylo lepší. Každý závod měl něco do sebe. V Arcu se mi více líbila trať, při prezentaci každý dostal triko s logem závodu a 17 kamer snímalo průběh závodu v přímém přenosu. V Gapu byla skvělá atmosféra, a díky partě fajn lidí jsem si akci skvěle užila.

Jaký je tvůj další vrchol letošní sezony a jak se na něj budeš připravovat?
Chtěla bych se kvalifikovat na Mistrovství světa v běhu do vrchu. Snad něco natrénuju na dovolené ve slovinských Alpách.


Dominik Sádlo:



Ve skvělé formě a o parník jsi vyhrál kvalifikaci na Zadově, věřil sis tedy na ME na medaili?
Po medaili jsem každopádně toužil, ale věděl jsem, že to bude nesmírně těžké. Přece jenom závodní podmínky u nás a v zahraničí jsou odlišné, hlavně co se konkurence týče. Již z předešlého roku jsem znal sílu svých soupeřů, proto jsem si nechtěl dělat moc velké naděje, abych nebyl silně zklamaný. Nakonec se ukázalo, že jsem se možná strachoval až příliš, ale dopadlo to dobře.

Co říkáš na francouzskou trať? Můžeš to srovnat s naší kvalifikací?
Francouzská trať mi velmi vyhovovala. Mám rád tratě technického typu, ale zároveň i trochu běhavější. Nebyla tam nouze o nebezpečné úseky v sebězích, ale nechyběly ani roviny, kde člověk musel pořádně natahovat krok. S kvalifikací na Zadově se to porovnává těžce, protože každá trať má něco do sebe a hlavně obě tyto trati jsou v naprosto odlišných podmínkách. Co se náročnosti týče, tak Zadov nebyl o mnoho jednodušší, hlavně díky vedru, které tam panovalo.

Nejsi jenom běžec, ale také skialpinista. Myslíš, že to je větší výhoda pro běhy do vrchu nebo je potřeba umět rychle běhat i na dráze?
Skialpinismus jde ruku v ruce se závody tohoto typu. Důkazem toho je spousta lidí, se kterými se potkávám jak v zimě, tak právě na těchto závodech. Když ale chce člověk uspět, určitou rychlost na dráze získávat musí, protože bez ní se ani v kopci neobejdete.

Asi se nemusím ptát, jestli jsi se zlatou medailí spokojený. Spíše mě zajímá, jak reagovalo tvoje okolí, co na to říkali kamarádi?
Musím říci, že jsem byl strašně rád za podporu, kterou mi rodina, kamarádi, nebo jen lidi, kteří se zajímají o moje aktivity, dávali už před samotným závodem. Samozřejmě po závodě chodila spousta gratulací, kterých si všech nesmírně vážím. Co jsem ale opravdu nečekal, bylo přivítání doma, to mi připravila rodina společně s trenérem a nejbližšími přáteli. Přichystali mi krásné překvapení, na které jen tak nezapomenu.

Jak jste vítězství po závodě oslavili? Prý to stálo za to! :)
Vítězství po závodě jsme oslavili dostatečně. Byla to, myslím si, povedená akce s lidmi z naší reprezentace, ale i z týmů ostatních zemí.

Jaký je tvůj další vrchol letošní sezony a jak se na něj budeš připravovat?
Dál bych se rád připravil na mistrovství světa v běhu do vrchu v Itálii. Ještě je to dlouhá doba, než co to bude aktuální, nicméně se tomu budu snažit podřídit co to dá a věřím, že mě trenér Míra Duch připraví opět výborně, jako tomu bylo doposud.


Ondřej Fejfar:



Skončil jsi na 26. místě, což v evropské konkurenci není vůbec špatné, jsi spokojený?
S výsledkem jsem spokojený tak napůl. Na ME jsem se letos více zaměřil, a proto jsem čekal ještě lepší výsledek. Nicméně je to posun o deset míst dopředu oproti loňsku a to je určitě pozitivní. Nejvíce si však vážím toho, že jsme jako tým skončili na krásném čtvrtém místě!

Jak bys porovnal tento závod s českou kvalifikací, kterou jsi vyhrál?
Bylo to něco úplně jiného. Na kvalifikaci jsem znal své soupeře a hlavně jsem si tam mohl běžet víceméně podle sebe. Dopředu jsem věděl, že na ME to bude o mnoho těžší. To se potvrdilo, především mi tolik nesedlo stoupání.

Hodně vám pršelo, mělo to vliv na tvůj výkon?
Trasa závodu vedla skoro celá lesem pod stromy, takže trať zůstala celkem suchá. Více se rozpršelo až v závěru závodu a to už nemělo na můj výsledek vliv.

Jaký bude tvůj další vrchol letošní sezony? Chystáš se i na MS v běhu do vrchu?
Letos jsem si vybral vrchy jako prioritu a tak MS v běhu do vrchu určitě nechci vynechat. Týden předtím bych měl běžet Dolomitenmanna takže veškerou přípravu budu směřovat na první polovinu září.


Jiří Topinka, vedoucí výpravy:

Jak hodnotíš výsledky české reprezentace? Předčily výsledky tvoje očekávání nebo jsi čekal více?
Vítězství Dominika Sádla svádí pochopitelně k euforii. Zůstaňme ale střízliví. Sám pro sebe jsem si udělal hned po skončení ME rozbor toho, jak si naši atleti vedli v evropské konkurenci.
Pokud se podíváme na součet bodů ve všech čtyřech kategoriích, vyjde našim atletům mezi národy velmi lichotivá třetí pozice za suverénními Italy a velmi vyrovnanými Brity, ale před domácími Francouzi, dříve neporazitelnými Turky, daleko před Rusy či Iry. Nikdo jiný není schopen postavit všechna čtyři družstva. Klasické hodnocení podle počtu získaných medailí pak staví Českou republiku na čtvrté místo za Itálii, Velkou Británii, Turecko a před Rakousko, Slovinsko a Francii. Nikdo jiný v Gapu medaile nezískal!
Pouze dva naši atleti se umístili v druhé polovině startovního pole. Přitom Viktor Šinágl je věkem ještě dorostenec a do první poloviny startovního pole mu scházelo málo.
Umístění všech družstev hovoří za vše - nepamatuji, že by nejhorší umístění družstva bylo 5. místo! Vzpomínám si, že když jsem byl v roce 2010 na ME v běhu do vrchu jako vedoucí výpravy poprvé, bylo naopak 5. místo tehdejšího družstva juniorů nejlepším umístěním... Navíc juniorky nezískaly medaili o pověstný chlup.
Vrátím-li se k Dominiku Sádlovi, myslím, že každý kdo viděl jeho výkon, musel být doslova unesen. Turecké juniory deklasoval způsobem, kterým ještě nedávno jejich předchůdci deprimovali zbytek Evropy.
Vysoce hodnotím také 6. místo Terezy Korvasové mezi juniorkami. Příjemným překvapením pro mne byl taktický běh i konečné umístění Jáchyma Kováře a Sebastiana Vošvrdy v závodě juniorů.
Můj obdiv pak má Pavla Schorná - Matyášová za to, jak se dokázala čtyři měsíce po narození miminka připravit a vydat ze sebe vše. Také Robert Krupička znovu ukázal, že je oporou reprezentace.
Potěšitelné byly výkony Carmen Idris Beshirové a Víta Pavlišty. Svůj standard odvedla Pavla Zahálková, úplně spokojena asi nebyla vítězka kvalifikace žen Pavla Fričková.
Větší očekávání jsem po loňském MS spojoval s Michaelou Stránskou a Janem Janů, po kvalifikaci i s Ondřejem Fejfarem.
Ve světle nesporných úspěchů nelze přehlížet to, že naše ženy během několika následujících let bezesporu čeká podobná generační výměna, která v současné době vcelku úspěšně probíhá u mužů. A mluvíme-li o reprezentaci, rád bych upozornil, že kromě atletů a trenérů má nesporný podíl na současných úspěších svou prací také Jindra Linhart, asistent reprezentačního trenéra pro běhy do vrchu.

Jak se ti líbila organizace ME a jaká byla pohostinnost francouzských pořadatelů?
Já mám výhodu i nevýhodu v tom, že mám zkušenosti z organizování ME jako člen organizačního výboru ME do 23 let v Ostravě v roce 2011 a v současné době také jako člen organizačního výboru HME 2015 v Praze. Znám proto docela detailně nároky Evropské atletické asociace i způsob práce jejich delegátů. V Gapu bylo zřetelné, že EA výrazněji do organizace nezasahovala. Pominu-li však odbytou technickou poradu, byla absence dohledu EA spíše ku prospěchu mistrovství. Tíha organizace ležela na místních nadšencích a jejich výkon - ačkoliv nebyl bez chyby - vysoce oceňuji. Ačkoliv byla zvolena náročná trať, její umístění do velmi příjemného lesního prostředí ji učinilo přívětivou jak pro závodníky, tak pro přihlížející.
Velmi podařená byla společenská část ME - slavnostní otevření i závěrečné vyhlašování. Na druhou stranu bylo vidět, že v některých směrech pořadatele tlačil nízký rozpočet. Bojovali s tím ale statečně a celkový dojem z ME byl pro mne pozitivní. Neobvyklý a určitě motivující byl zájem a povzbuzování diváků podél trati.

Měli jste komplikace s dopravou zpět. Co se stalo a jak bylo složité dostat všechny účastníky v pořádku do ČR?
Bohužel Air France bez udání důvodu zrušila ranní let, kterým jsme se měli přes pařížské letiště Charlese de Gaulla dostat do Prahy. Do obdobného letu na druhé pařížské letiště v Orly umístili jen tři z nás, ti pak díky tomu stihli původně objednaný let z Paříže do Prahy. Zbývající část výpravy musela čekat na náhradní let až do poledne v Marseille. Do Paříže jsme se nakonec dostali a ve večerních hodinách jsme odletěli do Prahy, kde jsme přistáli něco po osmé hodině večerní.
Za sebe musím říci, že náročnost byla především psychická. Zažil jsem takovou situaci poprvé a měl jsem zodpovědnost za dvacet atletů a členů doprovodu. Musím za takové situace ocenit disciplinovanost a trpělivost všech členů výpravy. Já se snažím v takovýchto mezních situacích zachovat klid, nebrečet na židli a hledat - třeba i opakovaně - řešení. Stejně jsem postupoval i tentokrát. Byl to prostě problém, který bylo potřeba vyřešit. Na straně Air France bylo znát, že takovou situaci evidentně neřeší poprvé. Určitě je však zaskočilo naše množství a naše potřeba řešit navazující dopravu do Prahy.




Další zajímavosti, fotky, videa a článek na stránkách European Athletics naleznete zde.

Krátký sestřih ze závodu zde.

Fotogalerie zde.

Adéla Stránská

Článek byl publikován 16.07.2014, 07:48:47