Firma ISCAREX s.r.o.SportTermínovka 2020Cestování s Honzou
Hlavní strana
Doporučujeme
ISCAREX Junior teamISCAREX pohár 2020
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARHOLBAELEVENPardubický krajČeský běhBackground

Stříbrná Madeira 2015

V sobotu 4. 7. 2015 se na portugalském ostrově Madeira utkali vrchaři z 25 zemí o evropské tituly v soutěži jednotlivců i týmů. Výsledky jsou známé. Našim závodníkům se na těžkých tratích podařilo v každé kategorii prosadit do desátého místa. Nejvíce se dařilo juniorkám, které vybojovaly stříbrné medaile. Přečtěte si krátkou reportáž Aleše Stránského a názory nejlépe se umístivších závodníků české reprezentace v každé kategorii.



Madeira je hornatý ostrov porostlý bujnou vegetací. Téměř celé pobřeží je skalnaté s příkrými srázy čnícími z moře do výše i několik set metrů. Celý ostrov je protkaný tunely a silnicemi vybudovanými v příkrých svazích v podobě nekonečných serpentýn. Na poznávání ostrova ale nebyl čas. Po pozdně nočním příjezdu na hotel jsme hned ráno vyrazili na prohlídku trati. Trať juniorek nebyla v bujném porostu ještě označena a tak se z prohlídky stala zábavná hra na stopovanou. Úzké hliněné cestičky mezi kapradinami dávaly tušit, že předbíhat zde nebude jednoduché. Do cíle jsme pomocí mapy naštěstí dorazili a možná i větší část trasy prošli.



Trať mužů měla start přímo na pobřežním molu a celé převýšení 1200 m se odehrálo do sedmého kilometru. Pak už se běželo pouze po náhorních planinách ostrova. Podobně trať žen a juniorů, která v druhé části kopírovala trať mužů, měla téměř celé převýšení 800 m na pouhých třech a půl kilometrech! A stoupání to bylo opravdu pekelné, plné schodů.



Odpoledne jsme využili ke krátké relaxaci u hotelového bazénu. Koupání v oceánu, který byl hned za ochrannou zdí, se nekonalo. Pobřeží bylo příliš divoké a vlny příliš nebezpečné. Večer odjezd na slavnostní zahájení, které bylo tradiční - průvod městečkem Porto Moniz (vyslovuje se Monič), představení všech výprav, slavnostní projevy a ukázky místního folklóru. A zase zpět 17 km po pobřeží do hotelu, večeře, týmová porada a rychle spát. Snídaně pro juniorky byla ráno nachystána na 6:00.

Sobota patřila závodům. Startovalo se od 9 hod (juniorky) do 11:30 (muži). Doprovod závodníků se musel logisticky rozdělit na více skupin, protože se startovalo ze tří míst a také doprava na jednotlivé starty byla v jiných časech. Já jsem jel již v 7:15 na trať s juniorkami. 15 minut před jejich startem jsem vyrazil s báglem po trati směr cíl. Trať byla na rozdíl od předešlého dne označena perfektně a kličkování po stezkách v kapradí bylo bez problémů. Téměř závodním tempem a úplně zpocený jsem se přemístil na závěrečnou planinu, abych 500m před cílem povzbuzováním dodal holkám trochu sil na závěr závodu. V soutěži týmů jde o každý bodík a musí se bojovat až do cíle. Během chvilky se v dálce juniorky objevily a já vyhlížel červené dresy. Bohužel červenou barvu má většina týmů a tak jsem netrpělivě čekal, až se děvčata přiblíží, abych je rozeznal. Němka Sarah Kistner, stříbrná z MS 2014, měla dostatečný náskok a tak Míša s Terezou a Francouzskou bojovaly už jen o stříbro a bronz. Pro Terezu z toho bylo nakonec nepopulární místo čtvrté, ale na druhou stranu je to druhý nejlepší výsledek českých závodníků na šampionátu.



Při závodě teplota nedosahovala tropických hodnot, nicméně vysoká vlhkost vzduchu způsobovala silné pocení a dojem, že je mnohem tepleji. V cíli se dokonce nad vrcholky kopců válela příjemná a chladivá mlha. Přesto dobíhali závodníci velmi vyčerpáni, a to nejen díky obtížné trati, ale i vlivem silné dehydratace. Ne všem našim reprezentantům se šampionát povedl podle jejich představ. Všichni ale nechali na trati maximum možného a bojovali až do cíle. Ani Adélce se závod nevydařil, zatím nemá s tak obtížnými tratěmi mnoho zkušeností. Přesto bojovala a doběhla do cíle úplně vyčerpaná.



Večer po závodě následovalo slavnostní vyhlášení přímo na molu v přístavu Porto Moniz. Pro nás to znamenalo odjezd od hotelu v 19 hod a návrat o půlnoci. Poseděli jsme pak ještě na hotelovém pokoji a po zhruba čtyřhodinovém spánku a rychlé snídani odjíždíme autobusem přes celý ostrov na letiště do Funchalu. Ostrov se s námi loučil deštivým počasím a nás čekala dlouhá cesta přes Lisabon domů.




Míša Stránská (2. místo juniorky)
Míšo opět vynikající výsledek a ke zlatu už je to blízko. Jak se tvůj úspěch rodil na trati?
Po startu jsem se snažila držet v první desítce. Závod se rozběhl dost rychle, protože prvních 300 m bylo mírné klesání. Následovala prudká odbočka na uzoučkou pěšinku a já se nechtěla zaseknout v zácpě. Pomalu jsem se propracovala asi na 5. pozici, kde jsem se držela až k ukazateli 2 km do cíle. Tam pro mě byla krizová část závodu. Turkyně a Francouzka běžící na 2. a 3. místě se mi začínaly vzdalovat. Naštěstí se vedle mě vyloupla Terezka a společně jsme je znovu doběhly. Podařilo se mi trochu si odpočinout na konci vláčku a nabrat síly. Asi 1,5 km do cíle jsem všechny holky předběhla, ale Francouzka Elsa se mě udržela a po chvilce byla opět přede mnou. Asi 800 m před cílem jsem si řekla teď nebo nikdy a dolovala ze sebe zbytečky sil. Elsa se pořád držela 3 vteřinky za mnou. Snad nikdy pro mě nebylo 800m delších než teď. Dala jsem do závodu všechno, ale ten výsledek za to stál. Ještě bych měla říct, že vítězku závodu jsem viděla pouze jeden kilometr a pak už ne. Ke zlatu je to ještě dlouhá cesta a spoustu práce.

Jak si budeš užívat prázdniny. Dáš si teď nějaké volno, nebo se už budeš připravovat na zářijové MS? Prázdniny mám celkem nabité. Za pár dní odjíždím do hor na turistiku, což pro mě znamená týdenní odpočinek od tréninku, ale přechody Alpských vrcholů budou náročné až až. Na přelomu července a srpna vyrážíme na vysokohorské soustředění. Na nějaký odpočinek není čas. Zářijové MS bude brzy za dveřmi. A jak s oblibou říká můj trenér: Bez trenirovky nět čempiona.

Jak se ti líbil ostrov. Moc času na prohlídku nebylo. Času bylo opravdu málo a na nějaké prohlídky už vůbec žádný. Jelikož jsme dorazili na hotel až v pátek dlouho po půlnoci a v 9 už vyráželi na prohlídku trati, nebylo moc času ani na spánek. Mrzí mě, že jsme na Madeiře nestrávili více času, protože ostrov byl ohromující. Neuvěřitelná příroda, kterou my z Evropy vůbec neznáme. Strmé porostlé svahy mi připomínaly Avatar. Chybělo jen, aby se kopce vznášely :)

Velkým úspěchem je i druhé místo v týmech. Ke zlatu nebylo daleko. Co na stříbro říkaly ostatní juniorky? Všechny jsme byly nadšené. Nejprve jsme se bály, že nám to na stupně nevyjde, ale tentokrát stálo štěstí na naší straně a od bronzové medaile nás dělil jeden rozhodující bod. Po minulých smolných čtvrtých místech máme ze stříbra velkou radost.




Pavla Matyášová (7. místo ženy)
Pavlo, tebe teď nebylo na závodech moc vidět, ale všichni ti věřili. Nakonec výborné 7. místo. Jak si se na ME připravovala?

Letos jsem toho opravdu moc nenaběhala. Běžela jsem pouze jeden kopec ve Švýcarsku a pak jsem byla nemocná. V polovině června jsem odjela na osm dní na Šumavu, kde jsem si odběhala těžké tréninky. Chybělo mi sice srovnání s ostatními, ale časy z tréninků byly slibné. Možná se ale má nevyzávoděnost projevila větší nervozitou na startu.

Vaše trať byla v první polovině nesmírně obtížná a plná schodů. Jak se ti s tím podařilo vyrovnat?
Ve finále nejspíš dobře, i když v průběhu těchto tří kilometrů jsem hodně trpěla. Ale to asi každý :) Asi nejhorší byl pro mne první km, odstartovala jsem sice dobře, ale už asi po 300 m mě začaly brnět ruce a chytat křeče. Naštěstí povolily. Držela jsem si 9-10. pozici s tím, že mi soupeřky přede mnou docela cukly. V druhé části výběhu jsem je začala trochu stahovat, nahoře jsem se rozběhla a tempo stupňovala až do cíle.

Jak vidíš budoucnost ženského týmu? Věkový průměr ženského týmu je již dost vysoký.
V posledních letech opravdu patří český tým k těm s vyšším věkovým průměrem. Většina děvčat přecházejících z juniorek do žen se začala věnovat jiné disciplíně, nebo jejich výkonnost už nebyla na potřebné úrovni. Nyní ale máme nadějný juniorský tým a myslím, že tato děvčata, zejména Míša, se chytí i mezi ženami a započnou generační výměnu, která už je opravdu potřebná. Ne že bych už pomýšlela na běžecký důchod. :)




Sebastian Vošvrda (9. místo junioři)
Letos jsi po Dominikovi převzal úlohu lídra juniorů. Jak těžký závod pro tebe to byl?

Závod byl samozřejmě obtížný především během prvních tří kilometrů, ve kterých jsme zdolali převýšení přes 600 m. To už běh přechází v chůzi a to už není ono. Pak byla trať běhavější. Právě v těchto částech jsem se snažil o lepší pozice. Kdyby byl závod lehký, tak o čem by byl? Avšak obtížnost je relativní, závisí na síle vůle. Během závodu se snažím nepřemýšlet nad obtížností, případně dané obtížnosti překonat.

Jak se ti líbilo exotické prostředí na Madeiře, nedal bys přednost šampionátu v Alpách?
Vzhledem k tomu, že dávám přednost novým věcem, a ke všemu se stavím do role dobrodruha, tak prostředí pro mě bylo na Madeiře vyhovující. Líbí se mi příroda v Latinské Americe, no a tohle byla Latinská Amerika v malém - taková ochutnávka. Hezky si vychutnat zdejší okolí, tempo života, všechnu tu zeleň, šum oceánu, kaskádovité zahrady a všechno to, s čím tu obyvatelé po staletí žili. Zkrátka být součástí toho všeho, přijmout tu energii, která mě žene, motivuje a naplňuje. To je důvod, proč se mi nechce srovnávat daná území. Je fajn, že se to takhle střídá, že se podíváme i dál. Avšak je pravda, že loni v Itálii to mělo cosi do sebe, Italové dokáží vytvořit jedinečnou atmosféru a běhy do vrchu žijí. Přednost dávám tomu, co se naskytne, a pokud má být příští šampionát v Alpách, tak ať.

Co tě motivuje k tomu běhat tak obtížné závody, jakými vrchy na této úrovni jsou? Nebo máš raději dráhovou atletiku?
Nerad se zařazuji do nějaké kategorie. Rád experimentuji a tak jsem před rokem zkusil běh do vrchu. Chtěl jsem poznat své hranice, byl jsem zvědavý, jestli to dokážu zaběhnout. Zde platí pravidlo, že čím obtížnější překážku překonáš, tím větší radost pak ze sebe máš. A já tím navíc zjistil, že se mi tím otevřela nová možnost v rámci svého běžeckého zaměření. Člověk si připadá svobodnější, když nemusí stále kroužit na stadionu.




Robert Krupička (9. místo muži)
Roberte, stále si udržuješ vysokou výkonnost. Letos sis své loňské umístění vylepšil (loni 14.) a jsi dlouholetou oporou reprezentace. Jsi se svým výkonem spokojen, nebo jsi čekal více?

Díky, jsem moc spokojený. Před ME jsem docela solidně potrénoval a odběhl pár závodů. A tušil jsem, že by to nemuselo být špatné. Chtěl jsem se umístit do 15. místa. První desítka byla pro mě příjemným překvapením.

Co jsi říkal trati. První polovina hodně těžké stoupání plné schodů, druhá polovina kros po planinách. Vyhovovala ti?
Trať opravdu celkem netypická a záludná. Na druhou stranu se mi velmi líbila, možná s výjimkou toho velkého množství schodů v začátku. Po loňském přenáročném MS jsem byl velmi rozumný a rozběhl závod okolo 20-30. místa. (Což byla dobrá taktika.)

Po dalším výborném výsledku máš určitě zaručený start i na MS ve Walesu. Uvidíme tě tam? Zúčastníš se kvalifikace?
Start na MS je zatím daleko a nejsem rozhodnutý, jestli poběžím. Závody nahoru-dolů jsou pro mě již hodně intenzivní, rychlé a raději již volím delší závody převážně nahoru.

Článek byl publikován 07.07.2015, 09:37:43