hlavní strana



ISCAREX Junior team


terminovka.cz

ISCAREX pohár 2017


ISCAR


HOLBA


ELEVEN


Pardubický kraj


Český běh


Svinnský Iscarex kros

MS 2017 v Premaně - superlativy i rozpaky

33. World Mountain Running Championships hostila na přelomu prázdnin italská Premana a to v klasickém běhu do vrchu stylem nahoru dolů. Městečko Premana leží v úzkém údolí blízko jezera Lago di Como v provincii Lecco v kraji Lombardia. Bylo vybudováno v prudkém svahu a rozvíjelo se díky těžbě železné rudy a následné výroby nožů a nůžek značky Sanelli. Do Premany vede jen úzká silnice plná zatáček, kde se dvě auta proti sobě jen stěží vyhnou.

Mohl to být jeden z nejhezčích šampionátů. Dobře zvolená trať, emotivní slavnostní zahájení i závěrečné vyhlašování vítězů a hlavně fantastická divácká kulisa nejen v cíli, ale i po celé trati - to vše bylo úžasné.

Bohužel nelze pochválit to, že většina výprav bydlela z nepochopitelných důvodů daleko od místa závodu a my bohužel v té nejvzdálenější zóně. Možná to bylo taktickým záměrem italských pořadatelů. Rozhodně se jim povedlo soupeře domácího týmu dokonale utahat ještě před startem. V pátek od rána cestujete do místa konání, večer stihnete alespoň krátký výklus. V sobotu ráno brzo vstávat a absolvujete opět celodenní výlet - prohlídka trati, nástup výprav a slavnostní zahájení. A po návratu v 8 hodin večer teprve začíná zdlouhavá italská večeře. A v neděli ráno znovu v 5 stávat na snídani…čeká vás závod, na který jste se poctivě připravovali a na který by závodník měl jít odpočinutý…

V Itálii se konala již řada šampionátů. Tratě dělají Italové obtížné a technicky náročné. Takové, které prověří nejen fyzickou kondici, ale i schopnost běžet na různých površích. Po asfaltu i dlažbě, do schodů i se schodů, na drobném štěrku i mezi většími kameny. Prověří také schopnost sbíhat a vybíhat (vylézat) prudké travnaté svahy a kličkovat v prudkých zatáčkách. Prověří komplexní schopnost pohybu v náročném terénu. Obtížnost tratě zpravidla umocňuje velké teplo na ostrém italském slunci. Ani letos v Premaně tomu nebylo jinak.

Náročná trať stylem nahoru dolů na úzkých cestičkách ve svahu nad městem byla obtížná nejen profilem, ale hlavně kamenitým a nerovným podkladem, který vyžadoval hlavně maximální soustředění a opatrnost. Český junior Borek Požár by vám mohl vyprávět, co znamená upadnout v seběhu na kamenitém chodníku a jaké to má následky. Naštěstí byl jediným smolařem z české výpravy a koleno snad bude brzo v pořádku.

Šampionátu se zúčastnilo 320 závodníků z 35 zemí, přičemž byly zastoupeny všechny světadíly. Nejúspěšnější výpravou byli Uganďané (bilance 5-1-1) a dominovali hlavně mezi muži a juniory. Afričané měli na startu ještě 5 zástupců z Keni (1 ženu a 4 muže) a jednoho z Eritrei (Pietro Mamu, známý ze světových pohárů). Silní byli tradičně domácí Italové, když získali týmový kov ve všech čtyřech kategoriích plus jeden individuální (bilance 0-3-2). Více než jednou stáli na stupních ještě závodníci z USA (1-1-3) a výborně zaběhli mladí Rumuni - zlaté juniorky, stříbrní junioři. Česká výprava se s bronzem žen zařadila mezi devět medailových zemí.

Juniorky i junioři běželi jedno kolo 6,5 km ±430m. Tři ze čtyř našich juniorek skončily ve druhé desítce. Nejlepšího výsledku dosáhla dvanáctá Sylvie Štiglerová. Třináctá byla Bára Stýblová, sedmnáctá Bára Placatková a 25. místo mezi 55 startujícími obsadila Simona Šamanová. V týmech to stačilo na pěkné 5. místo.

Mistrem světa v juniorech se stal Uganďan Oscar Chelimo, který zvítězil s přibližně minutovým náskokem před zbylými medailisty. Těmi byli Ital Daniel Pattis a Američan Talon Hull. Nejvyšší týmový stupínek obsadili Uganďané, stříbrní pak byli mladí Rumuni. Čeští junioři, v týmech devátí, se mezi 59 startujícími neprosadili. Šimon Matějka s Borkem Požárem byli 33. a 34., Marek Czeczotka doběhl 48.

Nejpočetněji obsazený závod mužů měl 104 startujících. Dominovali běžci z Ugandy. Obsadili kompletní stupně vítězů, když třetí Fred Musobo získal na čtvrtého Američana Graye více než minutu a půl, druhý doběhl Joel Ayeko a šampionem se stal Victor Kiplangat. Uganďané tak vyhráli soutěž týmů s nejnižším možným počtem bodů. Stříbrné týmové medaile zůstaly doma, a třetí skončili Američani, kterým v součtu nestačilo ani Grayovo čtvrté a Smythovo osmé místo. Naši vrchaři obsadili jako družstvo desátou pozici, přičemž individuálně byl nejvýše Jan Janů (19.). Vítěz kvalifikace Vít Pavlišta doběhl 39., o tři místa a 9 vteřin později pak Jáchym Kovář (42.), a Ondřej Fejfar doběhl 48., tedy všichni v první polovině startovního pole. Příliš se neprosadili se Keňští závodníci, ani Pietro Mamu z Eritrei.

Ženy běžely stejnou trať jako muži - 13 km ±860m. Jedenáct vteřin dělilo od sebe Lucii Maršánovou (9. místo) a Pavlu Schornou Matyášovou (10. místo). Dvaadvacáté místo obsadila Kamila Gregorová, a 37. místo z 64 závodnic Adéla Stránská. Ta sice rozběhla závod velmi dobře a mezičasem po prvním kole probíhala na 25. pozici, ale ostré italské slunce si ve stoupání druhého kola vybralo svou daň a Adéla se výsledkově propadla. Zvítězila Lucy Wambui Murigiová z Keni. Ta za sebou nechala i vrchařskou legendu Andreu Mayrovou z Rakouska, třetí místo pak obsadila Sarah Tunstall z Velké Británie. Ani jedna z individuálních medailistek se na pódium nedostala při vyhlášení družstev, vítězná Keňanka neměla do týmu nikoho dalšího, Britky byly páté, Rakušanky dokonce až sedmé. Nejlepší tým sestavily Američanky, druhé byly Italky. O bronz se strhl vyrovnaný souboj mezi třemi týmy. Štěstí měly nakonec české reprezentantky, které byly lepší o pouhý bod před Francouzkami.

Silné zážitky si z Itálie přivezla Adéla. Přečtěte si, co zveřejnila na facebookovém profilu Holky Stránský. Transportu do nemocnice se po závodě vyhnula na poslední chvíli. A to už jsme v té době měli v nemocnici juniorku Báru Placatkovou.

Tak jsem v neděli na svém prvním Mistrovství světa shořela jak papír. Už na druhém kilometru jsem zjistila, že to nebude ono, ale řekla jsem si, že to dám. Seběh jsem šla tak, abych si odpočla do druhého kola. Ale jakmile přišel kopec, musela jsem jít. Nemohla jsem dýchat a začala se motat po trati. Nahoře v kopci byl takový kotel lidí, že se nedalo než pořád stoupat. Neskutečný, jak lidi řvali a fandili. No, a když už jsem byla nahoře, s dvěma pauzama jsem to seběhla i dolů. Z cíle mě odtáhli, dostala jsem infuzi a převoz do nemocnice už byl na spadnutí. Naštěstí se mi udělalo lépe, než pro mě přijeli (Sanitce to trvalo hodinu...). Ufff. Teď už vím, jak vypadá běžecký peklo, a že se umím nevzdat.. ?? Děkuju holkám za medaili, jste úžasný.

Ještě bych chtěla něco málo napsat k celému šampionátu. Zahájení, atmosféra, awards ceremony, to všechno bylo naprosto úžasný. Tolik lidí po trati jsem ještě nezažila na žádném ze závodů. Jenže tím to skončilo. Myslím si, že organizace takovéhle akce má směřovat především ke komfortu sportovců. My jsme bydleli (stejně jako další výpravy, krom Italů) v hotelu vzdáleném 65 km od místa konání, dojížděli jsme cca 80 min. Hotel byl moc hezký, 4*, ale. Na malý pokoj pro dva nacpali přistýlku, takže jsme tam bydlely tři holky. Náš životní prostor se tak zmenšil na velikost jednoho lůžka. Nebylo kam dát věci...

Den před závodem nás ráno v osm naložili do autobusu, dopoledne jsme strávili prohlídkou trati, pak nás odvezli do vedlejší vesnice na oběd. Zde jsme čekali asi 2 hodiny, než nás odvezli zpět do Premany na zahájení. Průvod a sezení na sluníčku na hřišti zabralo asi hodinu a půl. To vše v horku, za celý den jsem se nepřestala potit ani na minutu. Na hotel jsme se vrátili po šesté hodině. Večeři jsme měli mít v sedm, ale z důvodu, že restaurace nestíhala, jsme museli jít až v osm. V Itálii se jídlo podává déle jak hodinu. Týmovou poradu jsme stihli až po deváté. Pak sbalit a spát. Juniorky ráno odjezd v 6:15, my v 7:40. Byl to asi můj nejnáročnější den před závodem. Rozhodně tím nechci omlouvat můj výkon, to ne. Pokud bych věděla, jak to bude probíhat (to co jsem napsala rozhodně nebylo všechno, co se nepovedlo), tak bych nejela. Přemýšlím nad tím, reprezentace je to nejvíc čeho může sportovec dosáhnout, ale za těchto podmínek... Nicméně každá zkušenost, i ta negativní je dobrá. Snad už budou jen hezčí šampionáty :)

A ještě zajímavosti:

Novým presidentem asociace byl na kongresu WMRA v Premaně zvolen legendární běžec do vrchu Jonathan Wyatt. Pochází z Nového Zélandu, ale dlouhodobě žije v Itálii a jeho životní partnerkou je italská lyžařka a vrchařka Antonella Comfortola.

Juniorka Bára byla brzo v pořádku a z nemocnice ji přivezli na hotel taxíkem šéf výpravy spolu s týmovým lékařem.

Jo a ten pokoj na hotelu byl fakt zoufale malej. Já jsem stejný vyfasoval s dalšími dvěma členy doprovodu taky. Vstávat a oblékat jsme se museli na etapy, protože skoro celý prostor zabíralo dvoulůžko a přistýlka.

O týden později 6.8.2017 se na stejném místě konalo i MS ve variantě Long Distance na trati 32km/±2900m (trať závodu Giir Di Mont). A zde si vedli výborně především muži. V den závodu přišlo po celotýdenních vedrech ochlazení s deštěm a to nám svědčilo. Fantasticky zaběhl nestárnoucí matador Robert Krupička, který se celý závod posunoval startovním polem vpřed, až z toho bylo v cíli vynikající 6. místo a nejlepší individuální výsledek českých reprezentantů na obou distancích MS. Výborným 13. místem si spravil chuť Ondra Fejfar a do týmové soutěže se započítal ještě 38. Honza Janů. Milan Janata ze zdravotních důvodů závod nedokončil. Třešničkou na dortu byla týmová bronzová medaile za vítěznými Italy a druhými Američany. Individuální soutěž vyhrál Pietro Mamu z Erietrei, který před týdnem na klasické trati medaili nezískal.

Také ženy zaběhly solidní závod. V první dvacítce doběhla Michaela Mertová (15. místo) i Anka Straková (17.). Třetí naší závodnicí byla Kateřina Matrasová, klasifikovaná na 23. místě.

Na závěr nezbývá, než našim závodníkům poděkovat za úspěšnou reprezentaci a popřát jim na cestě k dalším úspěchům zdraví a pevnou vůli v přípravě.

Aleš Stránský

Článek byl publikován 07.08.2017, 07:35:36