Firma ISCAREX s.r.o.ISCAREX pohárTermínovka 2024KraličákCestování s Honzou
Hlavní strana
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARPardubický krajČeský běhBackground

Svinnský kros, aneb není každý den svátek

… je pátek a jak se říká: Blázni maj svátek., nevěřili byste kolik takových bláznů se najde a v červencově - aprílovém počasí se vypraví do vesnice jménem Svinná, aby zde obíhali louku. Když říkám aprílové počasí, myslím to doslova. Od rána pršelo tolikrát, že byste to na prstech jedné ruky nespočítali a nešlo o žádné přepršky, ale pořádné slejváky, což poznali zejména Ti, kteří celý závod chystali. Tedy louka, která se s výstřelem v devatenáct hodin bude krosit, a to hned šestkrát, dostává další rozměr - měkne, klouže a někde se lehce boří, což vadí možná mně, když vážím nejvíc z celého startovního pole. Nemusím psát, že tento závod nepatří k mým oblíbeným, stačí zmínka o šesti okruzích a všem je to jasné. Proč tedy běžím? Asi nevidím ráda smutné oči pana Šimůnka anebo jsem jedním z těch, kteří dnes slaví :-)

Po příjezdu do Svinné zaujímám s Magdou místo na prezentaci, začíná dvou a půl hodinový kolotoč předávání čísel, lístečků na jídlo a pití, lístků do tomboly, zapisování, vybírání peněz a odpovídání na stále stejné otázky, při kterém ještě stíháme probrat různé novinky a pozdravit bezpočet známých. Čas se podezřele krátí, do startu zbývá jen půl hodiny. Dnes to bude výživné, poslední přeprška sice byla ve tři hodiny, ale je stále poměrně teplo a vzduch jako ve skleníku. Jdu se převléknout, rozklusnout - jak jinak než jednou kolem, lepší číslo je sedm než šest, o tom žádná. To ovšem ještě netuším, jak to všechno dopadne..., ale nebudu předbíhat. Každý rozklus je to stejné, běžím 5 minut a mám pocit, že umřu, nechápu, jak uběhnu závod, ještě rychle napít, připravit hudbu do uší a jde se na to.

Prásk, celý dav se dává do pohybu směr mírně vzhůru, zatáčka a hurá poprvé jsme se dostali na nejvyšší místo okruhu, už jen pětkrát, to je velmi povzbudivé. Někteří, tedy jen dvakrát, protože se přihlásili do kategorie Příchozí a běží polovinu. Mezi těmito odvážlivci jsou i borky ze skupiny Hanky Panky. Seběh po kamenité cestě není o moc příjemnější než výběh po louce, sbíhat neumím a ještě ke všemu to klouže, ale jo, první kolečko je za mnou, běží se mi poměrně dobře, soupeřky jsou před a za mnou zhruba tak, jak jsem předpokládala a hudba, která mi hraje je super, že bych si to ještě začala užívat? Druhé kolo je za mnou taky poměrně rychle, ještě jedno a začne se mi to odčítat, hurá, vybíhám kopeček, přijímám rady od fotografa, které sice přes hudbu moc neslyším, ale je mi jasné, že jsou zhruba ve znění: Makej, zaber! Přichází klouzavý seběh... a je to tu, kdybych se místo na závody v běhu, přihlásila na taneční soutěž, mohla jsem možná za tuto kreaci vyhrát nějakou trofej, protože rozhodně nikdo dobrovolně takovýto pohyb v celém jeho rozsahu neuskuteční a to stačilo jen malé uklouznutí, ke cti je mi, že jsem to ustála a neválela se na zemi, čímž bych mohla zpomalit běžce, kteří mě ve třetím kole úspěšně předbíhali. Ovšem další krok po této taneční vsuvce už není tak v pohodě, ale dost bolí. Zejména tam, kde o mě táta v mládí lámal vařečky, jakoby se mi zakouslo nějaké nezvané zvíře. Chvilku se pokouším ho setřást, leč neúspěšně. Vzhledem k tomu, že mě za týden čeká jeden bezvadný stošedesátikilometrový běžecký nápad, rozhodnu se ve třetím kole, když už mi to mohlo začít ubývat, závod ukončit. Je to poprvé, ten pocit neznám. To, že mě něco bolí je jedna věc, ale pomalu se mi začínají vkrádat do hlavy zvláštní myšlenky co by, kdyby..., ale rychle je zaženu, vše je tak jak má být. Zafandím všem, kteří úspěšně doběhnou do cíle a těším se na večerní program, který je před námi.

Večerní program po vyhlášení výsledků zahajují Hanky Panky travesti show, holky jsou tu už po osmé, tak víme, že je na co se těšit. Myslím si, že zejména mužská část obecenstva je nadšená a zároveň nervózní, aby náhodou neskončila ve spárech těchto dračic na pódiu. Radim a Marek by mohli vyprávět :-) První část svého vystoupení zakončují losováním tomboly. Po něm následuje Balestra fire show, to vůbec nechápu, já mám z ohně veliký respekt a oni s ním doslova čarují a nerozhodí je ani hořící vousy. Blíží se půlnoc a definitivní konec, o který se postarají zase Hanky Panky.

Mám - li sama za sebe zhodnotit dnešní den, dopadl přesně tak, jak dopadnout měl, prostě není každý den svátek. Tedy příští rok se znovu postavím na start a mým cílem bude doběhnout bez úhony, že je to málo? Já myslím, že to stačí.

Darina Hrušková

Článek byl publikován 09.08.2017, 12:21:03