Eva Jirásková a René Bruk běželi maraton v Chicagu

Na třicátém kilometru vbíháme do China Townu. V zatáčce registruji skupinu diváků v čínských maskách, typické draky a lampiony, ale jen po nich hodím okem a myšlenkami jsem již na dalším kilometru... - úryvek z reportáže René Bruka.

Odkaz na výsledky Evy Jiráskové a René Bruka ze závodu The LaSalle Bank Chicago Marathon.

New Balance slaví v roce 2006 své 100.výročí!

Firma New Balance uspořádala celosvětovou reklamní akci nazvanou “Aktivity globálního týmu pro sté výročí New Balance”. V rámci této akce byl sestaven tým 100 běžců všech věkových skupin a postavení, který se společně sešel na oslavě v říjnu 2006 v Chicagu!

Běžci byli vybráni z 50-ti běžeckých podniků po celém světě – 25 proběhlo na území Spojených států a 25 bylo pořádáno v ostatních zemích světa.

Místo v týmu pro sté výročí jste mohli získat prostřednictvím soutěže probíhající na webových stránkách www.nbteam100.com. Úkolem soutěže bylo doplnit větu „New Balance pro mě osobně znamená…“ v rozsahu 100 slov či méně.

Účast měli povolenou jen ti, kteří se registrovali pro některý z 50-ti vybraných závodů a jsou starší než 21 let. Za Českou republiku byl vybrán závod CENA FIRMY ISCAREX.

Z každého zařazeného závodů byli zvoleni dva běžci podle splnění podmínek a nejkreativnějšího, nejzajímavějšího „příběhu”.

2 vybraní výherci získali:
- Dárkovou tašku New Balance s výkonnostní obuví a vybavením před závodem, do kterého vstupovali.
- Blahopřejný pozdrav po překročení cílové pásky závodu. Pro místní/oblastní účely propagace (iniciované ze strany New Balance) bylo pořízeno foto a krátký rozhovor, byly též shromážděny informace, jež se objeví na webové stránce New Balance.
- Příležitost navštívit Chicago v říjnu 2006 při příležitosti oslav týmu pro sté výročí (19.-23. října, víkend pořádání LaSalle Bank Chicago Marathon) se zpáteční letenkou, ubytováním v hotelu, přepravou z letiště a účastí na exkluzivních akcích oslav týmu pro sté výročí, zajištěné značkou New Balance.

Rozhovor s Evou Jiráskovou pred odletem do Chicaga

Ahoj Evo, jak se těšíš do Ameriky?
Dost rychle se to blíží, moc o tom nepřemýšlím.

Kolik dní tam vlastně celkem strávíš?
Odlet je 19.října ve čtvrtek, v neděli je maratonský běh, návrat 24.10., takže na otočku.

Chicagský maraton, předpokládám, poběžíš... Jak se na něj připravuješ?
Maraton poběžím, žádnou zvláštní přípravu neabsolvuji. Jsem zvyklá běhat v lese, tak teď občas vyběhnu na silnici.

Bude to tvůj první maraton?
Určitě.

Jaké jiné aktivity tam pro vás firma New Balance připravila?
Kromě samotného běhu bychom se měli zúčastnit i oslav stého výročí založení firmy New Balance.

Prozradíš nám, co jsi psala v té eseji Můj život s New Balance?
Psala jsem formou Můj milý deníčku ale sto slov je hodně málo.

S výhrou jsi počítala nebo ti to naopak nabouralo plány?
Je to příjemné nabourání plánů.

Jak jsi spokojená s výrobky New Balance?
Jsou to kvalitní výrobky, za přijatelnou cenu.

Kolik let už běháš?
8 let

Věnuješ se ještě nějakému dalšímu sportu kromě běhání?
Spinning, kolo, brusle...

Ještě nám o sobě něco prozraď...
Víc jak 10 let se věnuji handicapovaným sportovcům.

Mohla bys to trochu rozvést? Jakým způsobem se jim věnuješ?
V roce 1995 jsem založila sportovní oddíl z řad mentálně postižených sportovců. Pravidelnými tréninky jsme získali účast ve Speciálních olympiádách na celostátní úrovni. My sami organizujeme olympiády pro sportovce z nejbližšího okolí, ale i ostatní sportovní aktivity jako je běh /např. běh Javorkou/. 9. října bude natáčet ČT 1 jeden z našich pravidelných tréninků a o den později mají zájem zdokumentovat spinning hodinu s našimi sportovci.

Díky za rozhovor a přeju hodně pěkných zážitků!

Reportáž o chicagském maratonu na vlastní kůži od René Bruka

Zdroj: Běhej.com

21.10.2006 23:00 hodin chicagského času.

Probouzím se a do rána již neusnu. Částečně se na tom podílí časový posun, ale hlavně je to nervozitou. Všechny věci, které budu potřebovat ráno, jsem si připravil ještě než jsem vlezl do postele. Ale to hlavní – co si vezmu na sebe a v čem poběžím, tak to jsem nevyřešil a zůstalo to otevřené do posledního okamžiku.

Velkým problémem a tématem číslo jedna všech běžců se totiž stalo počasí. Každý s kým jsem až dosud hovořil si s ním dělal větší či menší starosti. Do Chicaga se blížila studená fronta z Kanady. Ta s sebou měla podle předpovědi přinést v noci ze soboty na neděli hnusné počasí s deštěm a sněhem, teplotami kolem nuly a silným větrem. Čili pro maratónce žádná radost.

Ráno v pět jsem vyrazil před hotel na průzkum počasí. Všude bylo mokro, foukal silný severák, ale nesněžilo ani nepršelo a bylo asi o 4 stupně tepleji než předpovídali. Rozhodl jsem se, že poběžím v šortkách, triku s dlouhým rukávem, na to si vezmu tílko a navrch ještě tenkou větrovku. Na hlavu jsem si vzal čelenku přes uši, čepici s kšiltem a na ruce tenké rukavice.

Na maratónu v Chicagu je skvělé, že start a cíl je v jednom místě a to v Grant Parku, který se nachází v samém centru města. Většina velkých hotelů je odsud v dosahu chůze, a tak to běžci mají s přesunem na start a zpět velice jednoduché. Z mého hotelu to bylo asi 20 minut rychlé chůze (cesta zpět do hotelu trvala dvojnásob, ale k tomu se ještě dostanu).

Vyrazil jsem v 6:45. Ranním šerem jsem se blížil ke startu a se mnou skupinky více či méně zkřehlých běžců tak, že od jisté chvíle se dav spojil v jednu mohutnou řeku. Maratón v Chicagu byl teprve mým třetím. První jsem zaběhnul za 4:03 a protože čas druhého byl o 20 minut lepší, rozhodl jsem se, že v nastoleném trendu budu pokračovat a svůj cílový čas jsem si určil na 3 hodiny 20 minut.

Každý běžec dostal startovní číslo, které ho řadilo do určité výkonnostní skupiny. Já jsem se bohužel dostal do skupiny 3:30 – 4:00. Všechny skupiny byly na startu od sebe odděleny plotem a přístup do nich byl podle startovních čísel přísně kontrolován. Abych nemusel běžet sám a prodírat se davem pomalejších běžců, musel jsem se bezpodmínečně dostat do rychlejší skupiny.

Nejprve jsem se pokusil proklouznout kontrolou, ale byl jsem odhalen a nemilosrdně vrácen zpět. Po krátkém průzkumu terénu jsem si našel nehlídané místo a přelezl plot. To jsem musel udělat celkem dvakrát. Odřel jsem si při tom koleno a natrhnul kůži na dlani, ale to byly maličkosti. Dostal jsem se tam, kam jsem potřeboval a veškeré moje myšlenky se nyní soustředily pouze na těch 42 a něco kilometrů, které mě čekaly.

Do startu chybělo asi 20 minut a na tvářích všech okolo byla patrná vzrůstající nervozita. Asi 10 minut před startem, který byl v 8:00, začaly z davu čekajících běžců létat na chodníky části oblečení, igelitové pytle a prázdné nebo nedopité lahve s ionťáky. Člověk musel dávat pozor, aby náhodou nedostal nějakou tou lahví mezi oči.

Zazněla americká hymna a krátce na to zvuk rohu ohlásil start. Celá masa se zvolna dala do pohybu. V první linii vozíčkáři, za nimi Keňané a pak všichni ostatní. Vyrážím v plánovaném tempu 4:45 min/km a kupodivu i přes tu těžko představitelnou masu lidí, která je všude kolem, se mi běží dobře. Místa je tak akorát.

Davy diváků, které lemují trasu, vydávají ohlušující zvuky a ženou nás kupředu. Asi po dvou kilometrech zjišťuji, že běžet ve větrovce nebyl dobrý nápad. Sundávám ji a ovazuji kolem pasu, kde mě bude otravovat až do cíle. Předbíhám prvního Elvise.

Trasa vede centrem města a po několika otočkách se vydáváme na sever podél jezera Michigan. Držím se ve skupince, kterou vedou tři vodiči. Každý z nich má v ruce cedulku s nápisem 3:20.

Na osmém kilometru vbíháme do Lincoln parku, který se stane pro mnoho běžců a běžkyň očekávanou zastávkou ke zbavení nadbytečných tekutin. Každý strom a keř v parku je bez milosti označkován. Vracím se na trasu a doháním svou skupinku.

Protože předchozí dva maratóny mě provázely žaludeční a střevní problémy, které byly zřejmě způsobeny nadměrnou konzumací příliš hustých iontových nápojů, pro tentokrát jsem se rozhodl, že budu pít hlavně vodu a jen občas ji proložím ionťákem. Občerstvovací stanice byly na každém druhém kilometru, takže s příjmem tekutin nebyl opravdu žádný problém.

Po proběhnutí parkem běžíme ještě kus na sever a pak se otáčíme a vracíme se zpět do centra. Nepříjemný nárazový vítr dělá občas problémy, ale jinak se mi běží skvěle. Probíháme řeckou a mexickou čtvrtí a všude kolem jsou davy řvoucích lidí, hrají kapely a atmosféra je prostě fantastická.

Stále ještě mám dost sil, abych pozoroval okolí, občas si plácnul do nastavené ruky nějakého fanouška a zkrátka si to užíval. Je mi ovšem jasné, že takhle jednoduché to až do cíle nebude. Vbíháme znovu do centra a jsme v půlce trati. Odsud se vydáváme směrem na východ. Vodiči drží určené tempo se zhruba 30 sekundovým náskokem.

Držím se spíše vzadu a začínají mě bolet kolena a pravá kyčel. Projevuje se, že veškerou přípravu jsem absolvoval v lese a tělo není zvyklé na asfalt. V davu běžců postupně utichají veškeré konverzace a na tvářích se objevují výrazy soustředěného úsilí. Přestává všechna legrace a začíná jít do tuhého.

Na třicátém kilometru vbíháme do China Townu. V zatáčce registruji skupinu diváků v čínských maskách, typické draky a lampiony, ale jen po nich hodím okem a myšlenkami jsem již na dalším kilometru.

U jedné občerstvovačky dávají energetické gely. Beru si dva, ale jsem rozhodnut je použít pouze v případě absolutního vyčerpání. Nechci totiž riskovat zažívací problémy. S tím mám opravdu bohaté zkušenosti. Jsem rád, že maratonská trať v Chicagu je rovinatá a nejvyšší převýšení má být (nebo možná už bylo) podle propozic pouhých 7,5 metrů.

Probíháme areálem Michiganského technologického institutu a do cíle nám zbývá asi 6 km. Cítím, že pomalu ztrácím tempo a vidím, jak se vodiči i má skupina pomalu vzdalují. Navíc mě začínají chytat křeče do horní části lýtek. Nadávám si, protože v kapse větrovky mám dvě tablety Penco AC Salts proti křečím, které jsou mi teď ovšem k ničemu.

Do cíle se blížíme z jihu a proti nám vane silný severák, snad abychom si těch pár posledních kilometrů opravdu užili. Na poslední občerstvovačce popadnu kelímek s Gatorade, přejdu do chůze, vypiji celý obsah a dám se znovu do běhu. Začínám si přeříkávat svou mantru: „It’s all mental, it’s all mental, …“ pořád dokola. A zdá se, že mi to pomáhá.

Přestávám myslet na bolest, zrychluji a míjím celou řadu odpadlíků nebo pomalejších běžců. To mi dodává další síly. Najednou vidím značku 800 metrů, mrknu na hodinky – do 3:20 chybí něco přes 3,5 minuty. Rozhoduji se, že to zkusím.

Ještě více zrychluji, najednou zatáčka a most přes řeku, který je ve tvaru oblouku a tedy první půlka do kopce – tak to jsem opravdu nepotřeboval. Vybíhám z posledních sil. Za řekou poslední zatáčka a 400 metrů do cíle. Zabírám, kašlu na křeče, riskuji a jdu do sprintu. Probíhám cílem a vím, že pokoření hranice 3:20 mi uniklo o pár sekund.

Z neoficiálních výsledků se později dozvídám svůj čas: 3:20:03. Takže to bylo o 3 vteřiny. A jak jsem si později našel na internetu, o ty 3 vteřiny jsem nesplnil kvalifikační limit pro Bostonský maratón. Ale to mě v cíli po doběhnutí netrápilo. Jsem na sebe hrdý, vždyť zlepšení osobáku o 20 minut je super.

Pořadatelé nám strhávají čipy z bot, balí nás do přikrývek a každý dostáváme krásnou medaili. Na chvíli si sedám, ale pouští se do mě zima a tak se zvednu a pomalu se belhám z prostoru cíle. Cestou sbírám vše, co nám nabízejí k snědku. Něco jím hned a zbytek rvu do kapes. Vím totiž, že hlad se dostaví zanedlouho.

U východu z běžeckého koridoru vidím několik pořadatelů jak drží ceduli s nápisem „Free phone calls“. Jen tak z legrace se zeptám, jestli to platí i pro mezinárodní hovory a ta milá žena mi odpoví, že samozřejmě. Nechávám si vytočit číslo domů a hovořím s manželkou a dcerou. Zuby mi drkotají zimou, sotva můžu mluvit, ale jsem šťastný, že slyším své blízké.

Pak již pajdám do hotelu a snažím se nezmrznout. Dnes s několikadenním odstupem vím, že to byl zážitek, který si budu pamatovat celý život a přál bych prožít něco podobného každému běžci. Závodu se zúčastnilo necelých 35000 lidí, do cíle jich doběhlo 33633 a já jsem skončil celkově na 2805.místě a ve své kategorii M40 na 421.místě.

V ulicích Chicaga nám v průběhu závodu podél trati fandilo 1,5 miliónu diváků.

Plusy závodu:
· rychlá rovinatá trať
· fantastická atmosféra a podpora diváků
· skvělá a bezchybná organizace
· start a cíl v jednom místě v blízkosti většiny hotelů
· závodem doslova dýchá a žije celé město

Zápory:
· nevyzpytatelné počasí
· velká pravděpodobnost silného větru

Článek byl publikován 23.10.2006, 12:58:57