Firma ISCAREX s.r.o.ISCAREX pohárTermínovka 2024KraličákCestování s Honzou
Hlavní strana
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARPardubický krajČeský běhBackground

Irena Antošová (Bouchalová) - věčně rozesmátá cestovatelka

Nikdy jsem se nevěnovala jen jedné sportovní disciplíně, tvrdí Irena Antošová: Míchala jsem všechno možné dohromady. Od běhu na lyžích, kterým jsem své sportování začínala v Lokomotivě Česká Třebová, kde jsem byla členkou sportovních tříd na základní škole, přes atletiku, běhy do vrchu, duatlon, triatlon, horská kola a třeba i kolečkové brusle.

Přesto se Irena, tehdy ještě Bouchalová, původně nejvíce věnovala běhu na lyžích. Po svém příchodu do Brna, kde studovala Masarykovu univerzitu, se dostala i do akademické reprezentace republiky.



17. 3. 2001, Běh olomouckými sady


Její výkony potvrzovaly to, že tam oprávněně patří. Jako juniorka vybojovala v roce 1986 dvě druhá místa na 5 a 10 km na mistrovství ČR a v Československém poháru této kategorie skončila ve stejném roce třetí na 10 km. Ve štafetě na 3 x 5 km dospělých v následujícím roce získala společně s kolegyněmi z družstva mistrovský titul a v téže sezóně byla první i na akademickém mistrovství ČSSR na 20 km. Na lyže nezanevřela ani poté, což potvrdila 6. místem na mistrovství Československa v roce 1990 na 30 km. Startovala také v lyžařském Světovém poháru i na akademických závodech po celé Evropě. Nebyly jí ani cizí dálkové běhy. Dokázala například třikrát zvítězit v Jesenické sedmdesátce.



15. 4. 2001, Bambasácká desítka


V atletice jsem běhala při studiu na vysoké škole 1. ligu za Zbrojovku Brno, říká: A mé tehdejší osobáky, v porovnání s tím, co běhají ženy dnes, si myslím, že nejsou až tak špatné i když jsem vlastně žádnou atletkou nebyla. Určitě by řada našich běžkyň byla nesmírně spokojená s jejími osobními rekordy. Dokázala zaběhnout 3 km za 10:25,05, 10 km za 37:55,20, v hodinovce zvládla 15100 metrů, 20 km dala za 1:19,45. I maratón si zkusila a zvládla ho za 3:16:13 v roce 1987 v Košicích. Skvělým výsledkem pak bylo 3. místo na 10 km při MČR v roce 1988. A v duatlonu jen tak zkušebně obsadila druhé místo na republice ve Šternberku. Lákala mě i horská kola, doplňuje suchý výčet výsledků Irena: V roce 2000 jsem si šla otestovat své možnosti na závod těchto kol při Rock Machine maratónu v Českém Středohoří a podařilo se mi jej vyhrát. Pro zpestření sportovní činnosti jsem si pak čas od času zajela též jiné cyklistické terénní maratóny.



Tallin 2008


Na horských kolech i v současné době vyráží s Univerzitou Brno pravidelně na několikadenní výjezdy po různých zemích Evropy. K běhům do vrchu jsem se dostala asi v roce 1985 přes trenéra Honzu Šimůnka, vzpomíná. On tehdy naznal, že by nebylo od věci si tento, tenkrát nový vrchařský pohár vyzkoušet. Tak jsme, myslím, patřili k těm prvním šílencům, objíždějících hory a kopce. A to nejen u nás, ale i v zahraničí, kde už měly tyto závody delší tradici a také vysokou organizační i výkonnostní úroveň.

A že jí vrchy opravdu šly, dokázala dvojnásobným vítězstvím v Československém poháru v letech 1986 a 1989. Mistrovství světa v bězích do vrchu si vyzkoušela v rakouském Telfesu v roce 1990, kde vybojovala 48. místo a nebyla tímto závodem ani výsledkem moc nadšená, jak říká: Tady jsem si poprvé otestovala i co znamená běh z kopce a v botách, ještě naší výroby, jsem měla velký problém valit se dolů po mokrých kamenech a pastvinách a neskončit na chlupatém hřbetu některé z krav, pasoucích se kolem trati závodu.

Celý život dává Irena závodům v terénu, v lesích, či kopcích přednost před rozpáleným tartanem nebo tekoucím asfaltem na městských silničních bězích. Na začátky běhů do vrchu u nás, ale vzpomíná nesmírně ráda: Tenkrát to byly neuvěřitelné akce. Třeba na Mistrovství světa jsme odjížděli s teplákovkami, které spíš připomínaly noční oblek do stanu. Tuším, že na slavnostní zahájení si mnozí z nás navlékli jen bundu a jinak šli v riflích, protože vojenské tepláky se staly rázem centrem zvláštního zájmu a obdivu ostatních dokonale a perfektně vybavených účastníků z jiných zemí. A vzápětí dodává: Tyto závody i u nás prodělaly obrovský vzestup. Nejen co do výkonnosti a přímé specializace závodníků, ale také co se týče organizace soutěží. To přilákalo mnohem větší zájem sponzorů. Z toho vyplynulo následně i další postupné zlepšování výkonů běžců, kteří mají mnohem lepší podmínky a zabezpečení třeba při reprezentačních startech, než jsme měli tehdy my. I když si myslím, že i tam by se dalo určitě ještě mnohé zlepšit.

V současné době žije Irena Antošová v Brně, kde vede kancelář německé pobočky na výrobu papírenských výrobků. Se svým manželem, fyzioterapeutem a dříve aktivním veslařem podporují dceru Barboru, která jde v tátových stopách. Zatím se věnuje hlavně skifu.

Oni sami jsou neustále vidět na různých běžeckých soutěžích v okolí Brna, kde se zejména vydávají za svými kamarády, které jim jejich sportovní život přivedl do cesty. Sport mě nepřestal bavit dodnes. I když již od roku 1994 systematicky netrénuji, ráda si zazávodím. Už pro mě není rozhodující, zda běžím o nějakou tu minutu pomaleji nebo rychleji. Spíš je důležitější se pořád setkávat s obrovským množstvím podobně zaměřených a troufám si tvrdit i stejně postižených lidí, jako já, jak u nás, tak v zahraničí. Díky tomu mám zážitky, jež v normálním běžném životě nelze rozhodně prožít. V podstatě také bylo jedno, s kým trénujeme a kdo nás vede. Vždy šlo hlavně o to, aby se tam sešla skvělá parta, s kterou bylo hodně veselo. A takový fantastický kolektiv jsem poznala i také kolem lidí, věnujícím se běhům do vrchu.

Je toho hodně na vzpomínání a snad se někdy v důchodu, pokud se ho dožiji, najde i čas na vyprávění a možná i sepsání těchto někdy až neuvěřitelných zážitků, říká Irena Antošová, mimo jiné i dvojnásobná vítězka Československého poháru v bězích do vrchu.


Výsledky a fotogalerie Ireny Antošová.


Zdeněk Smutný

Článek byl publikován 22.09.2009, 12:40:54