Stanislav Kynčl - Vrchy mi daly hodně... i manželku

Začínal jsem se sportem jako orientační běžec v OK Jilemnice již v roce 1974, vzpomíná Standa a vzápětí dodává: No a v Transportě Chrudim jsem se rval o body v 1. atletické lize v letech 1983 - 1995.

V současné době, to můžeme určitě prozradit, ostatně my, chlapi, se za to nestydíme a navíc si to klidně ve výsledcích můžete najít, 45 letý Stanislav Kynčl, absolvent hotelové školy v Chrudimi, pracuje v Intersportu Henych v Jilemnici, kde zároveň i bydlí. S manželkou Dášou, dříve Havelkovou, také excelentní běžkyní do vrchu, vychovává osmiletého syna Vojtu a roční dcerku Andulku. Z prvního manželství má ještě 13 letou dceru Magdalenu.



2. 9. 2001, Sázava - Lázek


Nejvíce se na mém výkonnostním rozvoji podíleli trenéři Miroslav Novák z Náchoda a především Josef Štěpánek z Prahy, jehož tréninkové plány mám schované dodnes…, tvrdí bývalý skvělý atlet. Co by dali naši současní vytrvalci za jeho osobní rekordy na dráze. Ostatně, udělejte si obrázek sami: 3000 m zvládl za 8:36, 5000 m za 14:38, 10 000 m za 30:40 a půlmaratón zaběhl za 1:07:29.

Mezi jeho vzory patřili přední velikáni světové atletiky jako půlkař a později mílař Sebastian Coe, superelitní tempař a vytrvalec Carlos Lopez, lamač světových rekordů Hicham El Guerrouj nebo i náš úspěšný olympionik Josef Odložil. Jako atlet startoval v osmdesátých letech také na mnoha velkých závodech mimo dráhu, například i na Běhu deníku TRUD v Moskvě v roce 1989.



7. 7. 2002, Běh na Kozlovský kopec


Vrchy jsem si poprvé zkusil někdy v roce 1979. Myslím, že jsem absolvoval závod Jilemnice - Žalý a umístění mě moc nenadchlo. Jenže postupně mě dostaly. Je to pro mě taková výzva. Běžíš někam do neznáma. Kde je cíl, jen tušíš a musíš se s tím porvat sám. A trochu nostalgicky připomíná: Nesmím zapomenout na nádherné výhledy do krajiny, tedy pokud se povede počasí. Taky musím vylézt na rozhlednu, když zrovna někde poblíž je. No prostě kopec je kopec, to může asi pochopit jen ten, co s námi tyto závody absolvuje.

Mezi jeho nejoblíbenější závody patří Jilemnice - Žalý, Lysá hora v Beskydech, Radhošť, Hostýn, Jiřetín, Dvoračky, ale také třeba závody na silnici Kolín - Velký Osek - Kolín nebo Peřimovská desítka. Ale nejraději má tratě vedoucí terénem.



28. 8. 2004, Běh na Velkou Deštnou


Na začátky běhů do vrchů u nás vzpomíná velmi rád: Nejdřív byli mezi hlavními účastníky lyžaři. Měli to v rámci přípravy jako testy před sezónou a poráželi atlety téměř jak chtěli. Třeba Láďa Švanda, Petr Lysičan, Leoš Jebavý, Standa Henych či Blanka Paulů, která ostatně i teď u nás pořád patří mezi nejlepší vrchařky a z veteránských Mistrovství světa vozí jeden titul za druhým.

Kopce Standovi učarovaly natolik, že je natrvalo jejich stálým účastníkem, dalo by se říct, že patří snad i k inventáři některých závodů a hlavně jsou za ním obrovské výsledky v tomto specifickém běžeckém odvětví. Vždyť třikrát vyhrál Český pohár v běhu do vrchu a to v letech 1988,1989,1995 v hlavní kategorii a mezi veterány pak v roce 2005 a 2006. I mezi těmito roky se pravidelně umisťoval mezi nejlepšími absolutně, v poháru i samozřejmě na jednotlivých závodech.



21. 8. 2005, CENA FIRMY ISCAREX Dolní Morava - Králický Sněžník


Prostě kopce jsou jiné než třeba dráha, silnice či kros. Sejdou se na tom místě všichni správní borci jak pořadatelé, tak závodníci a je tam vždy skvělá parta dobrých a hlavně slušných lidí. Navíc se tam potkáš jak s lyžaři, tak s orienťáky, což na jiných závodech většinou není možné. Je pravda, že i běhy na silnici nebo některé na dráze můžou být velmi hezké závody, jenže s kopci se to nedá srovnávat. Jen mi vadí, že nás ochranáři nepustí tam, kde bychom se při minimální nadmořské výšce našich hor potřebovali a chtěli dostat. S tím jsem se při startech v cizině nikde nesetkal, připomíná náš bývalý reprezentant.

A že jich absolvoval řadu, o tom není sporu. Jen třeba při své účasti na Mistrovstvích světa a Evropy v bězích do vrchu, kdy nás reprezentoval v letech 1990 - 2006, projel Rakousko, Německo, Skotsko, Itálii, Polsko i Turecko a dokázal také vybojovat mezi světovou elitou i jednou 14. místo. Rovněž je nutné připomenout jeho několikanásobnou účast v extrémním štafetovém závodě Dolomitenmann, kde nejlépe doběhl na šestém místě, což je fantastický výsledek ve startovním poli, našlapaném elitními supervrchaři, co se tam každoročně sejdou.

Mezi největší Standovy záliby, mimo běh, patří i kolo a lyže, ale také historie pohraničí, zejména sudety. Též studuje jazyky a rád poslouchá folkovou hudbu. Navíc je již 10 let spolupořadatelem závodů Rokytnice - Dvoračky, Jilemnická hodinovka a také vypomáhá orientačním běžcům při jejich soutěžích. Pokud ještě vyjde čas a dovolí to rodina, tak závodí a taky trénuje. Nejraději se ovšem věnuje, mimo práci, svým dětem a plánuje, že s nimi opět po letech zase sjede nějakou řeku, třeba Vltavu nebo Jizeru….

Zažil jsem toho s vrchaři strašně moc. Tyto závody mi daly hodně do života, dokonce i moji manželku Dášu a pořád pevně věřím, že moje nejlepší, nejen sportovní, výsledky v životě ještě někdy přijdou, říká s úsměvem a samozřejmě s nadsázkou trojnásobný vítěz Českého poháru v bězích do vrchu, Stanislav Kynčl.


Stanislav Kynčl - výsledky a fotogalerie


Zdeněk Smutný

Článek byl publikován 18.10.2009, 13:23:52