Firma ISCAREX s.r.o.ISCAREX pohárTermínovka 2024KraličákCestování s Honzou
Hlavní strana
Podporují nás
ISCAREX, s.r.o.ISCARPardubický krajČeský běhBackground

Eva Jirásková na maratonu ve Florencii

Velmi odvážně zakončila Eva Jirásková z Iscarexu Česká Třebová letošní povedenou sezónu. Rozhodla se zkusit si opět maratón a vybrala si k tomu Florencii. Požádal jsem ji, aby nás seznámila se svými dojmy a zážitky z ze slavného italského města, plného úžasných stavitelských, sochařských a malířských skvostů, nad nimiž ční socha Michelangelova Davida. A také místa posledního odpočinku řady velikánů lidstva. Trochu improvizovaně jsme pak společně dali dohromady její postřehy a tak se můžete seznámit s tím, jak se to vlastně všechno seběhlo a pak také proběhlo.

Evo kdy tě vůbec napadlo opět zkusit maratón a proč zrovna ve Florencii?

V letošní sezóně se mi docela dařilo a tak jsem si řekla, že by to chtělo nějakou třešničku na dortu, ale hlavně něco, co by stálo za to a taky mě to poslalo zpátky na zem. Koncem září mám narozeniny, tak jsem si řekla, že to bude pěkný dárek. Tak tedy v závěru tohoto měsíce jsem si sedla k internetu, proklikala se až na cestovku, která se zabývá maratóny a pak už to bylo celkem hodně snadné. Jeden klik: Evropa - nechtěla jsem letět někam 15 hodin. Nakonec zvítězila Itálie, zejména kvůli počasí a potom už bylo jasné, že zamířím do Florencie. Cestovka zařídila všechno ostatní.

Na jak dlouho jsi tam letěla a kdo ti dělal doprovod?

Potřebovala jsem si odpočinout a taky vypnout a proto jsem se rozhodla letět sama a spolehnout se jen sama na sebe. V pátek jsem nastoupila do letadla, bohužel směr Curych, kde se přestupovalo, a v pondělí se vrátila, takže to bylo, tak říkajíc, na otočku.



Duomo


Co tvoje příprava, byla adekvátní plánovanému startu?

Za šest týdnů od mého rozhodnutí pustit se do tohoto dobrodružství jsem vlastně stála na čáře a tím bylo dané, že se toho už moc stihnout nedalo. Rozhodně jsem se ujistila, že z vrchařské sezóny a pár startů na závodech v délce do 15 km, včetně Kobeřického půlmaratónu se maratón opravdu nedá dobře zvládnout. Navíc jsem chtěla doběhat Východočeský pohár, tak ani čas na žádnou speciálně zaměřenou přípravu nemohl být.



Michelangelův David


Italové jsou známí tím, že si s ničím moc nelámou hlavu, organizace tam klapala?

Žádné velké problémy jsem neviděla a nezažila. Takže skvělé. Jen se rozcházely údaje o času startu. Nebylo jisté, zda nás pustí v 9:00 nebo v 9:20, což je dost podstatné. Nakonec platil až pozdější čas. Všechno fungovalo úměrně tomu velkému množství startujících a i start závodu byl u sochy Davida na Michelangelově náměstí, tedy na kopci, trať pak vedla nejdřív 4 km mírně dolů a potom převážně historickou částí města, takže jsme většinu místních památek po trase míjeli.



Cílová fotogafie


Tvoje příprava na maratón zřejmě nebyla ideální, jak jsi ho tedy zvládla a co tvé pocity?

No, co na to říct? Dalo by se to shrnout ve zkratce takto: Do půlky výborný a potom utrpení. To by byla hrozná škoda. Skutečně se mi šla první polovina skvěle. Dobře se mi běželo a nemyslím si, že bych to nějak přepálila. Nakonec i čas kolem 1:53 byl správně rozvržený. Jenže lehce za touto metou jsem začala cítit, že bude hůř. A ono bylo. Do 35 km bych to ještě s přimhouřením obou očí nazvala během, ale potom to už s ním nemělo nic společného. Posledních 7 km jsem si pořád jen říkala: Hlavně nezastavit nebo tam nedolezu a jen jsem letmo sledovala ty davy, co mě míjely. Když jsem minula 38 km, začala jsem si mačkat mezičasy, abych později viděla, jak se dá rychle běžet. Ovšem následující kilometr byl zase nekonečný. Pak jsem míjela šatny na 40 km a pořád konec v nedohlednu. Nikde nic. Zatáčka doprava, zoufale jsem hledala cíl a on tam nebyl. Další točka doleva a zase nic. Tak znovu doprava a opět doleva. Konečně vidím časomíru a na ní 4:10:09. Nějak mě natlačili do koridoru, tam mi zavěsili na krk medaili a pak další fronta na sundání čipu. To už jsem cítila, že je zle. Dělalo se mi špatně a nebylo úniku za plot. Nezávisle na sobě po mě vystartovali tři pořadatelé. Tak jim říkám: dobrý. Jenže moc dobrý to není. Chce se mi zvracet. Cítím tlak v uších, asi půjdu k zemi. No, zvládám to rozdýchat, ale potřebuji se dostat z toho davu. I to se daří a konečně si sedám na nějaké schody k dalším, podobně postiženým běžcům. Snad mám vyhráno. Tak jsem ten boj o život přežila. Ale kdyby ne, zase bych ležela mezi slavnými, kdo by mohl říct, že mu hřeje nohy třeba Michelangelo Buonarotti nebo někdo z Medicejských. Bylo z toho 95. místo v kategorii z 211 účastnic a 541. místo absolutně v ženách, kterých doběhlo 1296.

Florencie je nádherné město, byla jsi schopná to po takovém zážitku ještě vnímat?

To určitě. Já jsem sem vyrazila i kvůli tomu. Nemohla jsem si nic nechat ujít. Prošla jsem galerie Uffizi a Pitti, několikrát prozkoumala most zlatníků Ponte Vecchio a samozřejmě obdivovala majestátní kupoly Duomu. Bydlela jsem ostatně kousíček od ní. Ono se toho za 4 dny i s tím závodem moc víc stihnout nedá, ale zvládla jsem vše, co jsem měla v plánu. Nakonec i ten maratón. Překvapily mě tu dvě věci. Vlakové nádraží bylo dvakrát větší než letiště a pak to, že všichni uměli perfektně anglicky, takže jsem se v pohodě domluvila na expu, ve městě a i v obchodech. Překvapivě i skoro každý prodavač na trhu mluvil plynně anglicky. Můj nový italský slovník jsem v podstatě vůbec nepotřebovala.

A co ten mramorový frajer, David, který vás vlastně symbolicky pustil na start?

Nevím, co vy chlapi s ním furt máte a proč se s ním porovnáváte. Je dokonalý, jako ostatně všechny památky v tomto městě, ale je to přece jen socha a raději se opřu o někoho trochu živějšího, když mi bude zle.

Potkala jsi tam i některé naše běžce?

Běžela tam i Anička Pichrtová a výborně. Letošní nejlepší čas u nás. Zašli jsme na večeři po závodě, probrali ho a udělali pár fotek. Taky jeden z hezkých zážitků z Florencie.



Společná večeře s Aničkou Pichrtovou a Samuelem Strakou


Plánuješ další starty v maratónu a nebo musíš chvíli počkat až sebereš odvahu a případně i něco naběháš?

V žádném případě už nic podobného nezvažuji. Ale nikdy neříkej nikdy. Určitě ovšem zase spojím nějakou dovolenou s účastí na velkém závodě. Akorát si říkám, že půlmaratón by mohl stačit. A ve své závodní kariéře rozhodně nebudu nic měnit. Vrchy jsou prostě vrchy a tam já patřím. Ono to chce občas nějaký úlet, i když to hodně bolí. A Florencie to splnila do puntíku. Víc jak na 150% a rychle jsem se zase vrátila zpět na zem.

V každém případě ti blahopřeji, zvládla jsi to výborně a děkuji za vyčerpávající a dokonalý popis tvých pocitů ze závodu a ze zážitků z Florencie.

Zdeněk Smutný



Výsledky:

Kompletní online výsledková listina

Videa:

Eva v cíli (cca 8 MB)

Anička v cíli (cca 6 MB)

Mezičasy:







Článek byl publikován 02.12.2009, 10:07:09