Eva Novotná - talent probuzený ve zralém věku

Já běžela svůj první závod ve 40 letech, tvrdila všem při debatách mezi běžci Eva Novotná: Kamarádka mě vyhecovala ke startu na Běchovicích. Vůbec si nepřipouštěla, že běží poprvé a s přehledem profíka doběhla třetí v kategorii 35 - 45 let. Za rok již zvládla maratón. Nebála se pustit do ničeho a s odvahou sobě vlastní zkoušela, co všechno dokáže a co si může dovolit. Neuznávala žádné hranice svých možností. Vůlí je posouvala stále dál a dál.

V mládí absolvovala OUE v Tesle Lanškroun a žila v Letohradě. Do roku 1994 pracovala v Tesle Jablonné nad Orlicí a potom přešla mezi soukromé podnikatele. Sportovala jsem dřív jen rekreačně, vzpomínala vždycky: Projela jsem se na kole, absolvovala dálkové pochody a s vysokohorskými turisty slezla kdejaké hory. I s dětmi jsme udělali několik přechodů pohoří. Nakonec v roce 1982 jsme zdolali několik vrcholů v Pyrenejích a také Mont Blanc.


V roce 1984 jsme uskutečnili přechod Julských a Kamnických Alp, připomíná k tomu její manžel Jirka, při probírání vzpomínkami na Evu : Hory měla moc ráda. V jejich rodině se sportu věnovali všichni. Dcera Renáta má z roku 1989 bronz ze štafety na Mistrovství světa v biatlonu, syn Jiří hrál závodně volejbal a konečně i Jirka sám běhal, jezdil na kole, na běžkách se věnoval dlouhým tratím, klidně si nazul i kolečkové brusle a pokračuje v tom i nadále.


Strašně se jí zalíbily běhy do vrchu, dodává Jiří: Později se vrhla i na silniční a dráhové závody. Jejím koníčkem se stalo běhání a cestování a věnovala se mu naplno. V roce 1996 si otestovala Bostonský maratón při jeho 100. ročníku. Rok 2000 přivítala při prvním maratónu nového tisíciletí na Novém Zélandu a tak bych mohl pokračovat. K tomu všemu je nutné připomenout její nejoblíbenější závod v Chamonix Gross du Mont Blanc, kde se běží 23 km s převýšením 1360 metrů a ve své kategorii jej několikrát vyhrála, konstatuje ještě na dokreslení Evina portrétu. Při probírání jejími neuvěřitelnými výsledky jsem se rozhodl jich pár vybrat a připomenout vám, co všechno dokázala. Vezmeme to postupně.



26. 5. 2001, MČR v půlmaratonu, Vyškov


Rok 1993 - 3. místo na ME veteránů v půlmaratónu v Úpici. Rok 1994 - ME v maratónu v Athénách a první místo, stejně jako v Chamonix a v dalším maratónu ve francouzském Neuf Brisah, také nesmíme zapomenout vítězství v českém poháru do vrchu.


O rok později zaběhla na MS v USA v Bufallu maratón za 3:09:07, vytvořila si osobák a samozřejmě vyhrála. Mimochodem ve svém životě dokázala 22x pokořit tuto nejdelší olympijskou trať. Na ME ve Španělsku doběhla třetí na 10 km i v půlmaratónu. V roce 1996 při ME v Malmö skončila druhá v maratónu, ale vyhrála v Chamonix, Kitzbühelu i v českém vrchařském poháru.



21. 9. 2002, MS veteránů v běhu do vrchu, Innsbruck


V 97. roce na MS v JAR, v Durbanu, v maratónu družstev skončil náš výběr i s ní druhý. Pak v roce 1999 přivezla z ME v krosu z Anglie bronz a opět zvítězila v Chamonix. Nesmírně úspěšný měla rok 2000. Z MS v půlmaratónu družstev dovezli stříbro, v maratónu na ME ve Finsku zvítězila, na 10 km skončila druhá a v MČR vyhrála v půlmaratónu, běhu do vrchu a na dráze i na 400 a 800 metrů.


Další rok zvládla zvítězit na Pražském půlmaratónu a také na stejné trati při MČR ve Vyškově. K tomu přidala i 3. místo z MS v běhu do vrchu. Rok 2002 jí přinesl bronz z půlmaratónu při MS v Melbourne a vyhrála maratón v Zermatttu.


Ve svém úspěšném tažení za sportovními výsledky pokračovala i v následujícím roce, když na MS v atletice v Portoriku vybojovala na 800 m 3. místo a druhá byla na 5000 m. 10.000 m vyhrála, v krosu stejně jako v maratónu skončila třetí, ale krosové družstvo zvítězilo. A ještě k tomu byla první i v českém poháru do vrchu. Musíme dál pokračovat jen v tom nejužším výběru jejích největších úspěchů. Tedy v roce 2004 na MS na Novém Zélandu vyhrála půlmaratón a třetí skončila na desítce. A jen tak bokem vyhrála vrchařský pohár.



14. 9. 2003, Jablonné nad Orlicí - Jamné nad Orlicí


No a v roce 2005 ještě zvládla zvítězit v maratónu v Hannoveru. Všechny výsledky jsou samozřejmě, jak šel čas, v jejích veteránských kategoriích, ale již jen tento slabý výčet úspěchů je úctyhodný.


Eva Novotná se plně se řídila svým mottem: Nikdy není na nic pozdě. Život se má prožívat a ne přežívat. A to opravdu splnila do puntíku. V roce 2005 se pustila s maximálním úsilím i do svého nejtěžšího životního závodu. Ten už bohužel nevyhrála.


Bylo jí 57 let.



28. 5. 2005, Ostravice - Lysá hora


Já pevně věřím, že se právě teď prohání po nebeských horách, kde stejným způsobem jako v životě drtí své soupeřky a odněkud shora nám mává a s úsměvem volá: Běžci, vrchaři, kamarádi, přátelé, běhejte a žijte naplno!


Zdeněk Smutný


Přehled absolvovaných závodů a fotogalerie

Článek byl publikován 03.03.2010, 15:17:43