Čeští zlatokopové v Korbielówě

Jako zkušení zlatokopové si počínali čeští závodníci na 10. World Masters Mountain Running Championships v polských Beskydech. Získali zde 6 zlatých medailí v individuálních startech a navíc další 3 zlaté v týmech. Celkem tedy 9 zlatých medailí! Stali se tak zaslouženě nejúspěšnější zúčastněnou zemí. Individuální mistrovské tituly v běhu do vrchu veteránů si vybojovali Ivana Sekyrová (W35), Blanka Paulů (W55), Aleš Stránský (M50), Miloš Smrčka (M55), Oldřich Šmída (M60) a Jiří Soukup (M80+). K tomu je nutné připočítat bronzové medaile Renaty Hájkové a Jiřího Javůrka, další medaile v týmech, čtvrté místo Martina Vacka a mnoho dalších pěkných umístění. A zatímco Češi v Korbielówě zářili, organizátorům se mistrovství mnoho nepovedlo.

Trať jsme si prohlédli den před závodem a zprávy o obtížnosti nelhaly. 8km a 960 výškových metrů jsou pořádné sousto pro mladé závodníky, natož pro veterány. Nejtěžší úsek - posledních cca 1,5 km stoupání od Haly Miziowa do cíle s převýšením 250 m na vrchol Pilska (1557 m) jsme raději vynechali a prohlédli si jej od chaty pouze očima a s úctou. Ráno podle předpovědi přišla studená fronta, začínalo poprchávat a obavy z obtížné trati ještě narůstaly. Veřejný běh, který odstartoval v 10 hodin, byl početně obsazený a řada polských závodníků využila možnost zaběhnout si stejnou trať za nízké startovné. Počasí bylo ještě slušné, ale téměř 300 párů nohou ve veřejném závodě povrch trati mírně narušilo. A v 11 hodin začalo silně pršet...



Prudký déšť trať v některých úsecích rozbahnil a kamenité úseky, které se zdály o den dříve technicky náročné, byly najednou příjemným proběhnutím, kdy boty alespoň trochu držely. Již tak obtížné závěrečné stoupání na Pilsko, se v dešti a klouzavém bahně stalo drsnou prověrkou schopností všech závodníků, zejména těch dříve narozených. Pro nejstarší kategorie byl závěrečný úsek v tomto počasí spíše hazardem s jejich zdravím a je s podivem, že organizátoři nestanovili cíl těchto kategorií níže na Hale Miziowa. Kdo zdolal závěrečné vražedné stoupání do cíle, neměl ještě vyhráno. Sestup s vrcholu na chatu byl další prověrkou vůle díky dešti, zimě a klouzavému horskému chodníku. Bylo možné zde spatřit závodníky ležící na zemi a v tom okamžiku a mlze nebylo jasné, jestli se snaží dostat nahoru do cíle nebo již sestupují dolů.



Na Halu Miziova přišel každý s úlevou, že je z nejhoršího venku a těšil se na suché oblečení. I teplý čaj by v tomto počasí (cca 5 °C na vrcholu) určitě přišel vhod. Bohužel nebyly žádné nápoje, na obdržený lístek polévka a teplý čaj pouze k zakoupení v restauraci. Pro většinu závodníků nastalo další martyrium - hledání svého pytle. Organizátoři udělali obrovskou a osudovou chybu. Neorganizovali a netřídili odvoz pytlů s bagáží podle kategorií a tak se stalo, že se vše smíchalo. Navíc byly pytle nevhodně popsány obrovskými číslicemi, které se nedaly dost dobře přečíst. Ve vstupním prostoru Haly Mizowia tak desítky závodníků s drkotajícími zuby zoufale hledalo svoje suché věci v hromadách pytlů dlouhé minuty a někteří i více než hodinu. Mnozí i zbytečně, protože jejich pytel byl teprve na cestě. Nakonec všechno to zoufalé počínání skončilo postupným, ale dlouho trvajícím vyvoláváním rozpoznaných čísel, či vyndáváním a ukazováním obsahů pytlů.



Návrat dolů s mírným blouděním byl po těchto zážitcích již nepodstatnou epizodou zkušeného závodníka. A blížilo se vyhlašování výsledků. Pro nás velice příjemné a očekávané. Pořadatelé zvolili stan s kapacitou cca 200 lidí a tak bylo velkým štěstím, že již nepršelo. Polovina diváků se do stanu nevešla. O tom, že večer obvykle přichází i tma, zřejmě také organizátoři nepřemýšleli a stan nebyl nijak osvětlen. Vypomohli technici od regionální televize svým reflektorem. Děvčata, která měla za úkol přinášet na pódium vlajky, si v zákulisí svítila maličkou baterkou zabudovanou v mobilním telefonu. K dispozici byly jen tři dřevěné tyče a vlajky bylo nutné neustále navlékat a sundávat. Až na několik omylů to sympatická děvčata obdivuhodně zvládala. Obtížné bylo také rozpoznat, jaká se vůbec hraje hymna a jestli je správná. I takto se dá bohužel dělat mistrovství světa. Ještě, že jsme měli takové úspěchy a tak můžeme jet domů nakonec spokojeni.



Co říci závěrem. Na toto mistrovství budu určitě dlouho vzpomínat. Jednak na získanou zlatou medaili, ale i na obtížnou trať, drsné počasí a bohužel i organizační nedostatky. Jako dlouholetý závodník a povoláním pedagog si dovolím udělit hodnocení. České výpravě dávám za výsledky absolutní jedničku. Polským pořadatelům v Korbielówě uděluji, jak se někdy říká z milosti, čtyřku.

Aleš Stránský

Video z MS naleznete v naší videotéce.

Článek byl publikován 30.08.2010, 13:08:36